Dvojí hra

Brad Parks nemohl pro svou novinku Ani slovo vybrat výstižnější název. Na tuto knihu jsem se moc těšila a hned na úvod mohu říct, že jde o velmi povedený thriller. Úspěch spočívá nejen v tématice, kterou autor zvolil a která patří poslední dobou k poměrně oblíbeným, ale především v jejím zpracování.

Hlavním tématem je únos dětí. Pro rodiče nemůže být nic horšího. I Alison a Scott Sampsonovi se ze zmizení svých šestiletých dvojčat Sama a Emmy jenom těžko vzpamatovávají. A asi úplně nejhorší je, když jeden z rodičů má pocit, že právě on vše způsobil. Ačkoli nechtěl… Scott Sampson totiž pracuje jako federální soudce. A právě kvůli tomuto jeho váženému povolání, si únosci vybrali Sama a Emmu. Byl mu totiž přidělen případ, na jehož rozhodnutí někomu opravdu hodně záleží. A nenabízí se nic jednoduššího, než se pokusit ovlivnit soudce, který má rozhodnutí provést. To, že Scott má dvě děti, hraje pěkně únoscům do karet, protože se mohou lépe přesvědčit, zda spolupráce s ním bude pod hrozbou ublížení jeho potomkům dobře fungovat. Nejprve si vyberou případ, na kterém nikomu nezáleží a není nijak důležitý. Rozhodne Scott tak, jak chtějí? Pokud ano, bude odměněn vrácením jednoho z dětí. Druhé dítě si pak nechají jako pojistku, aby padl správný verdikt tam, o co jim skutečně jde. A Scott a Alison nesmí nikomu nic říct. Ani slovo.

Otázkou samozřejmě je, zda se všechno bude vyvíjet tak, jak si to únosci vymysleli. Scott je totiž muž na správném místě. Vždycky rozhoduje podle svého nejlepšího svědomí, nikdy neudělá chybné rozhodnutí. Je rozvážný a spravedlivý. Své práce si váží a dobře si uvědomuje, že rozhoduje o osudech lidí. A najednou se má zachovat jako zkorumpovaný prevít… Jenže jde o jeho děti. Obrovský problém by samozřejmě vznikl v okamžiku, kdyby si Scottova jednání někdo všiml. Mohl by dokonce být odvolán a byly by mu sebrány ostatní případy. Co by potom s jeho dětmi bylo? Může přijít úplně o všechno.

„Čím více lidí může tahat za nitky lži, tím rychleji se na ni přijde.”

Pokud dojde ke zmizení dětí, zpravidla to bývá tak, že prvními podezřelými jsou právě rodiče. A dobře víme, že ve spoustě knih, tomu tak skutečně je: od půlky příběhu je vám pak jasné, co a jak se stalo. A pak už vlastně nemáte chuť dočíst až do konce, protože je to prostě ztráta času. Ačkoli vám nemohu říct, kdo je tím hlavním viníkem, tak vám garantuji, že se vám ho podaří odhalit až na samotném konci. A pamatujte, nic nemusí být tak, jak to vypadá.

„Manželé jsou příliš náchylní k emocím, k tomu, aby nechali své pocity zasahovat do logických závěrů.”

Autor je mistrem v zakrývání informací a v tahání čtenářů za nos – v pozitivním slova smyslu. Jak jsem už naznačila, nic vám nedá zadarmo a nic vám neřekne jasně. Budete se jenom domnívat a hádat, co se vlastně stalo. Kdo v tomto případu byl tím, kdo zradil? V této knize opravdu platí, že pod lampou je největší tma. A protože Scott a Alison nesmí nikomu říct ani slovo, pouští se do pátrání na vlastní pěst. Jenže co když budou odhaleni? Ani jeden není na nic takového vyškolen. To by jejich děti mohlo stát život. Příběh je napínavý a poutavý, ani se mi od knihy nechtělo odcházet a kdybych mohla, přečtu ji na jeden zátah. Navíc oceňuji to, jak je zakončena. Nečekejte žádnou sentimentalitu, osud zasáhne takovým způsobem, jak byste to jen těžko očekávali. Neustále se vše komplikuje, samozřejmě v ten nejméně vhodný okamžik.

„Všichni nakonec přijdeme na to, že život je dar, ne záruka, a že existuje jen jeden způsob jeho konce.”

Jednotlivé kapitoly jsem psány zpravidla z pohledu Scotta, ale autor nám dovolí nahlédnout na situaci i z pohledu únosců. Právní tématiku mám ráda, takže oceňuji i to, že se z knihy dozvíte, jak to vlastně funguje u federálního soudu. Nechybí ani charakteristika vztahů – manželských a vůbec těch rodinný. Myslíte, že i po pětadvaceti letech manželství můžete svému protějšku skutečně věřit?

Myslím, že je jen málo čtenářů, které zvrat v podobě únosu dětí nedokáže zaujmout, protože už z principu prostě budete chtít vědět, jak to celé dopadne. Je to vlastně tak trochu hra na city, autoři knih s podobnou tématikou zkrátka spoléhají na to, že osudy dětí nikomu nebudou lhostejné. Na druhou stranu toto téma není sázkou na jistotu – únosy a zmizením dětí se to na dnešním knižním trhu jenom hemží, ale jejich zpracování často pokulhává. To však o této knize neplatí. Pokud si také chcete přečíst nějaké dílo s touto tématikou, tak Ani slovo by pro vás mohla být ta správná volba.

Ukázka:

Zazvonil mi telefon. „To volají ze školy,” tipovala Alison. „Řekni jim, že tam jsem hned. Proboha, Scotte.” Alison si už brala klíče z misky. Telefonní číslo se mi zobrazilo jako BLOKOVANÉ. Zmáčkl jsem tlačítko. „Scott Sampson,” ohlásil jsem se.

„Zdravím, soudce Sampsone,” ozval se hlas – hutný, hluboký a nezřetelný – jako by mluvil přes nějaký filtr. „Musí být fajn, že už manželka dorazila.”

„Kdo volá?” zeptal jsem se, bláhově.

„Asi by vás zajímalo, kde je Sam a Emma,” pokračoval ten hlas.

V mém těle vzkypěly všechny tělesné tekutiny. V hrudním koši mi bušilo srdce. Krev se nahrnula do tváří, hučelo mi v uších. „Kde jsou?” ptal jsem se. Znovu pošetile. Alison se zastavila, byla už ve dveřích. byl jsem našponovaný, jako bych se chystal rozdávat rány.

„Skavron,” řekl ten hlas.

„Skavron,” opakoval jsem. „Co s ním?”

Spojené státy versus Skavron byl drogový případ, který jsem měl na svém rozpisu následující den. Začátek týdne jsem strávil přípravou na něj.

„Instrukce k verdiktu, který si přejeme, dostanete zítra esemeskou,” oznamoval hlas. „Jestli chcete svoje děti ještě vidět, budete postupovat přesně podle pokynů.”

„Jaké instrukce? Co tím – ”

„Nepůjdete na polici,” pokračoval hlas. „Neobrátíte se na FBI. Neoznámíte nic úřadům. Život a zdraví vašich dětí záleží na tom, že budete v práci fungovat jakoby nic. Nic nepodniknete. Nic neřeknete. Rozumíte?”

„Ne, počkejte, nerozumím. Vůbec ničemu nerozumím.”

„Tak vám to tedy objasním. Jestli budeme mít i jenom podezření, že jste něco ohlásili úřadům, začneme usekávat prsty. A jestli zjistíme, že jste fakt něco cekli, uřízneme uši a nosy.”

„Chápu. Už chápu. Prosím neubližujte jim. Udělám, cokoliv řeknete. Prosím vás ne-”

„Ani slovo,” varoval ten hlas.

Ani slovo – Brad Parks. Knižní klub, 2017.