Děsivý zlořád hledá asistentku!

Máte rádi fantasy příběhy? Pak pro vás mám tip na jednu novinku, která si získala srdce mnoho čtenářů. Jde o knihu Asistentka zloducha – napsala ji Hannah Nicole Maehrer.

Autorka vás zavede do kouzelné říše: do rennedawnského království, ve kterém žije Evangelina Sageová. Evangelina před měsícem přišla o práci a zatím nesehnala jinou. A protože kvůli nemocnému otci a malé sestře nutně potřebuje nějaký zdroj příjmů, učiní zásadní rozhodnutí: přijme místo asistentky u největšího nepřítele království! U muže přezdívaného Zloduch, o kterém koluje mnoho temných historek. Místní o něm třeba říkají, že číhá na okraji Ořechovského lesa a z procházejících si vybírá své oběti – unese je a mučí! A to není vše…

„Na seznamu Zloduchových podlých činů se obyčejně nacházely také drobné krádeže, vloupání do šlechtických sídel, jejichž obyvatele padouch nejdřív poděsil, a potom zmizel i s jejich vzácným majetkem.“

Evie se se Zloduchem potkala právě v Ořechovském lese, kterým si krátila cestu domů. Zraněný (ale jinak velice pohledný) muž s temnýma očima (jen o pár let starší než Evie), který utíkal před vojáky, ji okamžitě zaujal. V první chvíli si neuvědomila, o koho jde. Až později ho poznala. Zvláštní bylo, že v jeho přítomnosti vůbec nepociťovala strach.

„Vždyť je to vrah! – bouřilo se její vědomí, jenže zbytku její bytosti, a to hlavně té části, která nebyla propojená s jejím nepříliš moudrým mozkem, se líbil natolik, že jí na tom nesešlo.“

Kdyby Evie vojáci zastihli v přítomnosti Zloducha, byl by to její rozsudek smrti. Neměla na výběr: utíkala po jeho boku ve snaze zachránit si život. Ani nevěděla jak, ale najednou se ocitla uprostřed lesa ve Zloduchově domově. Na místě, které veřejnost překřtila na Hrad hrůzy!

„Kdybych si přál vaši smrt, prostě bych vás nechal v lese.“

Evie má dobré srdce. Důkazem je třeba to, že se ve prospěch mladé maminky s malými dětmi vzdala volného místa služebné u šlechtické rodiny na zámku nedaleko vesnice, v níž žije. Jak tato dobrosrdečná žena může pomáhat muži, který je dle ostatních zdrojem zla?

„Tak dobrá, vaši nabídku tedy přijímám. Jaké zvrhlosti pro vás budu páchat, vážený vládce všeho zla?“

Co konkrétně je náplní práce, kterou bude Evie vykonávat, vám samozřejmě neprozradím. Ale řeknu vám následující: moc se mi líbí námět, který Hannah Nicole Maehrer zvolila. Ženy mívají tendenci zamilovat se do problémových mužů. A přesně na tom je příběh postaven. A také na tom, že často druhé soudíme, aniž bychom je pořádně poznali… Už po přečtení první kapitoly jsem věděla, že tuhle knihu nedám z ruky, dokud neotočím její poslední stránku. Zaujal mě autorčin styl psaní i magický svět plný kouzelných živočichů. A samozřejmě také Zloduch! Líbily se mi hravé dialogy hlavních hrdinů plné vzájemného obdivu i flirtování – inu slovy je pořádně neumím popsat, jsou prostě skvělé! Sedl mi autorčin smysl pro humor, který předala i svým postavám. Zloduch a Evie se neustále škádlí, ale ve vší slušnosti! Jsou lehce sarkastičtí, přesto je od první chvíle zřejmé, že k sobě mají blízko… Jiskření mezi hlavními hrdiny nelze přehlédnout, ale peprným scénám se autorka vyhnula, což řada lidí jistě ocení. A samozřejmě je tu i kontrast dobra a zla vedoucí k mnoha vtipným situacím – ty vám vykouzlí úsměv na tváři.

I já se tedy přidám k nadšeným čtenářům, které autorka svým vyprávěním naprosto okouzlila. I když jsem dospělá, pohádkové příběhy mám stále moc ráda. A Asistentka zloducha k pohádkám rozhodně patří – ačkoli samozřejmě není kniha určena dětem, ale dospívajícím. Já jsem však důkazem, že bavit bude i starší čtenáře. Nenechte si ani vy ujít tento kouzelný příběh, v němž – jak už to v pohádkách bývá – dobro vyhraje nad zlem.

Ukázka:

Dost,“ sykl ten muž, než opálenou rukou ukázal na vojáky prohledávající les na druhé straně potoka. „Těmhle chlapům je srdečně jedno, že jste nevinná holka, která se jen připletla do náručí démona. Bez mrknutí oka vás zabijou, a ještě se tomu budou chechtat.“
„Démona?“ zajíkla se Evie tiše a hned se pokusila malinko pootočit, aby si prohlédla člověka, který si o sobě tolik myslí, jenže jeho paže ji znovu sevřely jako do kleští a přidržely ji na místě.
„Vy přece víte, kdo jsem, ne?“ zeptal se bez zrnka arogance v hlase. A přesto se z té samozřejmosti, s níž předpokládal, že ho jeho reputace předchází, Evie protočil žaludek.
Už na svůj účet za život slyšela požehnaně přezíravých komentářů a všechny k jejímu zděšení začínaly na V: větroplach, vykulená, věčně mimo… a teď si konečně mohla na seznam přidat i poslední V.
V háji.
Věděla to. Sice netušila, že to ví, ale nějak na to sama přišla.
Zloduch, Král temnoty, Přízrak ze snů… A jeho paže kolem jejího pasu. A co hůř – nebála se ho zdaleka tolik, jak by asi měla. Ve skutečnosti pocítila místo strachu spíš…
Panebože. Opravdu se smála?
A skutečně. Nemohla si pomoct, ale kdyby ještě trošku zesílila hlas, přiběhli by sem za vteřinku vojáci. Asi to ucítil i Zloduch, protože Evie stačilo zamrkat a on jí znovu zakryl ústa dlaní.
„Opatrně se odplížíme tamhle za ten strom,“ povytáhl Evie trochu nahoru, aby viděla, o jaký dub mu běží. „A pak vezmem nohy na ramena.“
„My?“ zeptala se, když ji najednou otočil a postrčil směrem ke zmíněnému stromu. Už nebyl prostor se hádat, a tak se přesně podle Zloduchových instrukcí sklonila a plazila až do bezpečí za tlustý kmen dubu. Těžce dýchala. Najednou sebou trhla, když si všimla, jak jí po zadní straně paže stéká stružka krve. Otočila se na Zloducha.
Jenže byl pryč.
„Kde u všech čertů…“
„Tady.“
Ohromeně se otočila za hlasem. „Jak jste se tam do…“ Slova jí ale uvízla v hrdle, když ho uviděla.
Na její obranu je ovšem třeba říct, že si měla dost co prohlížet.