Před měsícem jsem vám představila knihu Advokát českého autora Václava Lásky, která se okamžitě zařadila mezi to nejlepší, co jsem kdy přečetla. A teď jsem se s chutí vrhla na pokračovaní s názvem Senátor. A hned mohu napsat, že jsem i s dalším příběhem naprosto spokojená.

„Každé začátky jsou těžké. Důležité je učit se a nevzdat to.”

Opět se setkáváme s hlavním hrdinou Tomášem Krásou. V prvním díle jsme ho opustili ve velmi napínavé scéně, kdy bojoval o vlastní život. Myslím, že už z podstaty věci je jasné, že svůj boj o život vyhrál (a já tedy neprozrazuji až příliš informací). Teď se však dozvíte, jak celá policejně advokátní aféra vlastně dopadla – byl padouch dopaden a dostal se za mříže? A co to znamená pro Tomáše? Asi je vám jasné, že i dál bude jeho osud komplikovaný. Leží totiž v žaludku příliš mnoha vlivným lidem. Ačkoli je jinak se svým životem momentálně spokojený a dělá to, co ho baví (vede svou advokátní kancelář a bezplatnou právní poradnu pro staré lidi), další problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Tomáš dostane nabídku, která se neodmítá. Může kandidovat na senátora. Z předchozího dílu však všichni známe jeho názor na politiku. Opravdu je tohle cesta, kterou se chce vydat? Byl by ideálním kandidátem: je inteligentní a veřejnost ho vnímá jako hrdinu vzhledem k účasti v policejně advokátní kauze…

„Jediné, čeho se opravdu bojím, je, že vy mi teď znovu řeknete ne. Získání vašeho souhlasu s tím, že do té kandidatury půjdete, považuju za nejtěžší krok na cestě k tomu, aby se z vás stal senátor.”

A tak se Tomáš stane senátorem za Kladno. I když dobře víme, že má i své stinné stránky, stále je přesvědčený o tom, že nebude nikomu lhát a slibovat nesmysly. Jenže je tohle v pozici senátora vůbec možné? Opravdu bude moci hrát tak otevřenou partii, jak by chtěl? Odvaha a pevný postoj mu nechybí, na nové výzvy je vždy připraven, ale aktivně sám nikdy politiku nevykonával, takže jde o nové prostředí, ve kterém se bude muset rychle zorientovat. A adaptovat se na přítomnost většího množství politiků ve svém okolí. Jak se vypořádá s politickými šarvátkami a nátlakem? Jako čestný muž, kterým se většinou snaží být, to nebude mít jednoduché. Navíc svou práci (jako policista i advokát) vždy odváděl precizně a rád se pídí po detailech. Navíc v sobě ani v pozici senátora nezapře advokáta, tyto znalosti velmi ovlivňují i jeho politické jednání. Věřte však, že tohle v politice nebývá příliš oceňováno a Tomáš si velmi brzy nadělá pár dalších nepřátel. Mimo to i jako bývalý policista má nos na to, do jaké kauzy se pořádně ponořit. Problém nastává ve chvíli, kdy všichni z vysoce postavených politických kruhů mají zájem na tom, aby se tato kauza vůbec neotvírala…

„Asi jsem si ještě dostatečně rychle neuvědomil, že teď jsem tím, čím většina lidí pohrdá. Politikem.”

Mimo to bude muset Tomáš najít takovou sféru, ve které bude něco platný. Poměrně nečekaně se kýženou oblastí stane senátní výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost, jehož součástí se stal tak trochu za trest. Ukáže se však, že je mu tato oblast mnohem bližší, než se původně zdálo. Tím získává příběh další přesah. Zdá se totiž, že prezident ČR Mališ jedná v rozporu s oficiální zahraniční politikou České republiky a tak úmyslně škodí své zemi ve prospěch Ruska. A jen Senát představuje instituci, která se může ohradit proti takovému nevhodnému chování. Což Tomáš rozhodně udělá. A tím je nebezpečná politická partie rozehrána.

Pozadí knihy opět tvoří advokacie (Tomáš kvůli senátorskému postu nepřestal provozovat advokátní kancelář, takže se dočkáme i nových právních kauz), policejní kauzy a tentokrát samozřejmě mnohem více politika. Dostanete možnost nahlédnou do skutečných prostorů Senátu. Do toho, co se odehrává v jednacích místnostech i za pomyslnou oponou (aneb jak se provádí vrcholná politika). Zjistíte, kdo je pouhou loutkou a kdo opravdu vládne. A opět budete nemile překvapeni, i když si myslím, že spousta z nás si ohledně politiků žádné iluze nedělá, takže druhý díl není v tomto směru tak šokující jako první. Každopádně vám autor velmi názorně ukáže, čeho všeho jsou lidé v politice schopni a co vše je možné zneužít.

Mně kombinace advokacie a politiky zase dokonale sedla. Autorův styl psaní je velmi čtivý a vyzrálý, kauzy jsou zajímavé a šokující, nechybí napětí, dějová linka graduje a opět jsou znát autorovy zkušenosti se vším, o čem píše (praxe se tu prostě nezapře, protože i on byl zvolen senátorem). Je to zkrátka muž mnoha tváří stejně jako jeho hlavní hrdina.

„A hlavně si pamatuj, že sice jsi politik a musíš tedy přijmout, že lidi se na tebe tak budou dívá, ale to neznamená, že se budeš jako běžný politik i chovat. Můžeš si klidně dát za cíl, že názor lidí na politiku budeš vlastním příkladem měnit.”

Mimo všeho výše zmíněného jsem já osobně byla zvědavá i na to, jak se dál bude vyvíjet Tomášův soukromý život. Opustili jsme ho ve chvíli, kdy nebyl zrovna vzorným manželem a svou ženu Evu hořce zklamal. A to zrovna v době, kdy plánovala založit rodinu. I tento aspekt mě moc baví, autor propojuje všechny sféry života hlavních hrdinů včetně toho soukromého (ačkoli by mohl být plně vytížen jen pracovním) a nezapomíná na problémy, které mezi sebou manželé běžně mají.

Někteří čtenáři říkají, že autorova díla mají slabší rozjezd, ale po pár stránkách vše nabere pořádné grády a vy nedokážete přestat číst. V podstatě je to pravda, chvilku trvá, než se rozjede to, v čem hlavní část příběhu spočívá. Ale mně to přijde v pořádku, nejprve je potřeba čtenáře uvést do situace. Navíc mě oba příběhy bavily hned od samotného začátku. Tento třeba začíná případem z advokátní praxe, kde Tomáš bojuje s tzv. „šmejdy”, které všichni velmi dobře známe. Rozhodně ve mně autor vzbudil zvědavost (tohle se zkrátka reálně opravdu děje) a polapil mě tak ještě dříve, než se Tomáš začal zaplétat do politických šarvátek. Takže já opravdu nemohu autorovi nic vytknout a jsem spokojená s každým slovem, které napsal.

Pokud se vám líbil Advokát, určitě si nenechte ujít ani Senátora. V mnoha aspektech jsou obě díla podobná, ačkoli každé se ubírá jiným směrem (policie x politika, advokacie pak vše spojuje a doplňuje). Obě knihy mají potenciál k tomu, aby uspokojily i náročnější čtenáře, protože jde o zajímavý příběh s velmi dobře vystavěnou zápletkou, jenž v sobě ukrývá mnoho dalších propracovaných vrstev a sofistikovaných témat.

Ukázka:

„Zaregistrovali jsme vaše vyjádření na adresu prezidenta. A rádi bychom si probrali, zda existuje možnost zakopat válečnou sekyru dříve, než vzájemné ataky z obou stran rozpoutají krveprolití.” Vrabec se po celou dobu, co mluvil, díval Tomášovi zpříma do očí. „Myšleno tedy obrazně, to krveprolití.”

„Co si mám představit pod slovy zakopat válečnou sekyru?” ignoroval Tomáš Vrabcem nevhodně použitý výraz o prolité krvi.

„Myslím, že to víte. Jste v politice dva měsíce a už jste zvládnul prezidenta napadnout s takovou razancí, kterou si nedovolí někteří politici za celý svůj život.”

„Jen jsem řekl, co si myslím.”

„A na tom si trváte a hodláte to veřejně hlásat dál?”

„Ano. Myslím si, že Hrad pracuje pro ruské zájmy. Nikoli pro české. A abych byl zcela upřímný, budu se to snažit v budoucnu i prokazovat.”

Vrabec razantně pokýval hlavou. „Tak přesně to je důvod, proč jsem tady. Nedělejte to.”

Senátor – Václav Láska. Jota, Brno 2020. 

logo_Jota