Poslední dobou jsem si oblíbila nakladatelství Fortuna Libri, které vydává skvělé romány pro ženy. Naposledy mě potěšil jeden nedávno vydaný s názvem Zuby nehty od Colleen Colemanové.

Hlavní hrdinkou je devětadvacetiletá Katie Kellyová, která momentálně tak trochu hledá své místo v životě. Dříve měla svou vlastní restauraci, ale protože více rozumí samotnému jídlu než finančním záležitostem, dostala se do velkých finančních problémů a restauraci musela zavřít. A to i přesto, že ji milovala a byla jí naprosto oddaná. Vzdala se kvůli ní úplně všeho (včetně vztahu s přítelem Benem), aby se jí mohla plně věnovat. Jenže to ve finále znamenalo jen ztracený čas vedoucí k bankrotu, ztrátě práce i samotného podniku.

„Chyba, která člověka pokoří, je lepší než úspěch, který ho učiní arogantním.”

Je asi jasné, že v podobných případech potřebuje člověk čas, než se trochu zmátoří. Poprosila tedy svou kamarádku Alici, zda by u ní mohla chvíli přespávat na gauči a vzala prozatímní práci pomocnice ve stravování v domově důchodů. Ačkoli obyvatelé domova mají Katie rádi, její despotická šéfová si ji zrovna neoblíbila a jen čeká na další její přešlap. Kdyby měla náhradní pracovní sílu, Katie by už v domově dávno nepracovala…

„Na ty, kdo se na vás vytahují, je někdy lepší se usmívat. To je hrozně zmate.”

Od bankrotu restaurace už však uplynuly dva roky a situace se u Katie vůbec nezměnila. Nenastal už dávno ten správný čas, aby se konečně posunula dál? Možná vás to překvapí, ale Katie stále sní o práci šéfkuchaře. Jednou by ráda získala i michelinskou hvězdu. Snad tomu chtěl sám osud, že právě narazila na inzerát, ve kterém kulinářský bůh Jean-Michal Marchard, nejslavnější šéfkuchař v zemi, hledá vrchního šéfkuchaře pro svou nově otevřenou restauraci v Londýně. Dokonalá šance pro Katie! Má však ještě v této oblasti své místo? A je to opravdu to, co chce v životě nejvíce dělat?

„Nikdo nemůže plýtvat časem ani příležitostmi. Chopte se toho, nebo to udělá někdo jiný.”

A tak přišel čas utřídit si priority a zamyslet se nad životem. A Katie došla k jednoznačnému závěru: už si nehodlá nechat nic vzít! A už vůbec ne takovou neobyčejnou šanci pracovat s tak proslulým šéfkuchařem. Zkrátka nastal čas poprat se se vším, co jí stojí v cestě.

„Mám patnáct minut, abych změnila svůj život.”

Nemohlo to dopadnout jinak: musela jsem si tento příběh zamilovat. Hlavně z toho důvodu, že se nese v duchu kulinářské soutěže Masterchef, která nedávno běžela v televizi. I já jsem patřila k věrným divákům tohoto pořadu, takže jsem neměla absolutně žádný problém ponořit se do děje a celý román si užít. K tomu samozřejmě značně přispěl i styl, kterým je napsaný. Je v něm totiž spousta zvratů, u kterých budete napjatě čekat, jak daleko se Katie dostane. Vše, co se stane, je bizarní a naprosto mimo pravidla (stejně jako samotný Jean-Michal): půlnoční telefonát jako pozvánka na první kolo, filozofické otázky v dotazníku a hlavně ten nejpodivnější a nejnepředvídatelnější pracovní pohovor. Když Katie poslala přihlášku do konkurzu, nejspíš netušila, že právě tam bude mít možnost potkat svého bývalého Bena. Ano, přesně toho Bena, který má být na plavbě kolem světa… A zdá se, že právě Ben se stane jedním z jejích největších soupeřů. Nebo ne?

„Minulost je minulost. Musím se teď přenést do současnosti. Je načase převzít vedení a začít se dívat do budoucnosti.”

A víte, co bylo vůbec nejlepší? Charakter šéfkuchaře – v tomto případě světově proslulého Jeana-Michala. Pokud jste si mysleli, že porotci v televizní soutěži Masterchef jsou arogantní, nespravedliví nebo příliš přísní, tak věřte, že to může být i horší. Jean-Michal je totiž nejen arogantní, ale i náladový, vzteklý, nevyzpytatelný, vrtošivý a prchlivý.  Jeho způsob chování k personálu (a vůbec k lidem) není zrovna vytříbený a strach a hrozby jsou v jeho přítomnosti na denním pořádku. Jde o muže, jehož nemožná měřítka dokáže sotva někdo splnit. Je to muž bez hranic mezi osobním a profesním životem a tohle vyžaduje i od svých zaměstnanců. Ovšem nejdůležitější je, že je to geniální kuchař. Od svých zaměstnanců vyžaduje instinkt, odbornost, inovaci, znamenitost, vkus, kvalitu… zkrátka požadavků je až příliš. Katie však nechybí několik důležitých vlastností: kuráž, zarputilost a ta správná vášeň pro vaření. Dokáže obstát ve spolupráci s takovým člověkem jako je Jean-Michal?

„Všichni máme svoje nezdary. Prostě se jen musíme oklepat a další den bojovat znovu.”

Jestli si myslíte, že tento román je jen parodií na Masterchefa, ve kterém vás nic nepřekvapí, mýlíte se. Je v něm totiž mnohem víc. Hlavní hrdinka hledá sama sebe. I přes nezdary si stále stojí za svým a nevzdává se. Román je navíc plný vůní a chutí. Katie na talíř neservíruje jen jídlo. Prostřednictvím svých jídel vypráví příběhy, jenž různými způsoby vystihují její život. A další důležitou ingrediencí je láska: ne nutně ta partnerská, ačkoli i ta zde má svým způsobem své místo (třeba v rámci komplikovaného vztahu s Benem). Větší důraz je však kladen na lásku mezi členy rodiny a mezi přáteli. Snad každý čtenář si z knihy odnese jednu důležitou věc: važte si chvil strávených s lidmi, které máte rádi. Nikdo z nás totiž nebude na světe napořád a nikdy nevíte, kdy ta chvíle nastane. Ano, ačkoli byste to na první pohled neřekli, součástí autorčina vyprávění jsou i rafinovaně ukrytá vážnější témata.

Pokud si rádi přečtete příběh, který má šmrnc a ve kterém nechybí dobré jídlo, nečekaná setkání, druhé šance a snaha o splnění snů, tak právě tento je tím pravým.

Ukázka:

Není možné, že těmito dveřmi právě prošel Ben Cole. Můj Ben. Těmito dveřmi. Tedy můj bývalý Ben. Zamrkám, a když oči otevřu, je to ještě horší. Protože je to on, bezpochyby. Stejně jemné černé vlasy, stejná olivová pleť, stejně nádherně plné rty, které se neustále usmívají. Dobrá, je to ten samý Ben, přímo tady, právě teď v téhle kuchyni. A s nevěřícným výrazem v očích na mě v úžasu upřeně civí. Zhluboka se nadechnu, popadnu kleště, přenáším steak na talíř, když v tom mi ruka zničehonic samovolně vyletí vzhůru. A steak je pryč. Není ani v kleštích ani na talíři. Je na podlaze.

Já ten svůj steak upustila. Upustila jsem ten zatracený, dokonale připravený pátek svíčkové na zem. Jak málo stačí, aby bylo všechno jinak. Aby se mi naráz zastavil svět. Aby všechno skončilo. Na zlomek vteřiny ztráta koncentrace, nečekané zjevení a roztřesená ruka, a je z toho ta nejhorší noční můra.

To se přece stát nemůže. Ale je příliš pozdě. Už se stalo. Vzhlédnu k nebesům a dusím v sobě nadávky, načež se znovu kouknu na podlahu, abych se ujistila, že nejde o mámení noční můry vyvolané stresem. Pak se podívám na Jeana-Michela. Třeba to neviděl. 

Jenže přímo za sebou zaslechnu jeho odfrknutí. Takže se na mě dívá. A podle jeho úšklebku jasně vidím, že v téhle kuchyni se při nehodách či malérech čas nenastavuje a omluvy nepřijímají. Co jsem to sakra provedla? Zpackala jsem to! Je konec. Byla jsem blízko, jenže takhle se můj život holt odvíjí. 

Zuby nehty – Colleen Colemanová. Fortuna Libri, Praha 2019.

logo DK