Ódinovo dítě – přízrak zkázy, bezocasá dívka, která by neměla existovat

Host vydal v tomto roce další fantasy knihu, po výborné Jiskře v popelu a Naslouchači přichází na řadu Ódinovo dítě – příběh o odvaze, síle, přetvářce, ztrátě, prohře, vítězství i lásce.

Hirka, hlavní hrdinka tohoto fantasy příběhu, je nezkrotná, statečná a silná dívka, která až ve svých patnácti letech zjistí, že její dosavadní život byl zamořený lží. Je jiná než ostatní, odlišná. Hirka se totiž narodila bez ocasu, což je pro společnost, v níž žije, nepřijatelné. Navíc zjistí, že její otec ve skutečnosti jejím otcem není. Je to člověk, který ji našel v lese, ušetřil a ochraňoval před celým světem. A to i přesto, že je Hirka Ódinovým dítětem, které bylo posláno portálem do jiné říše. Tím se otevřela brána i jiným bytostem, o kterých si dříve vyprávělo jen v pověstech  – například slepí, kteří zabíjejí tím, že vysávají sílu.

A to nejhorší má teprve přijít. Tenhle rok Hirku čeká Obřad, na kterém má ukázat svoje nadání, ale jelikož nepochází ze stejné říše jako ostatní, nemá tytéž zvláštní schopnosti. Hrozí jí tak velké nebezpečí, že bude odhaleno její tajemství. Tím by proti sobě poštvala úplně všechny i Kolkaggu – bojovníky a zabijáky, o kterých se povídá, že nikdy nezemřou.

Siri Pettersenová se rozhodla vsadit na vševědoucího vypravěče, který nejčastěji krouží kolem Hirky a Rimeho An-Eldarina – potomka urozeného rodu, který se měl stát právoplatným dědicem stolce, on se však rozhodl pro cestu bojovníka. Třetí osobou, která v knize zabírá nejvíce místa, je Urd, který se po smrti otce stane jedním z členů Rady, která s pomocí Vidoucího vládne celé říši.

Autorka skvěle vykreslila postavy i příběh, který je inspirován norskou mytologií. Na začátku jsem měla problém se orientovat v názvech a pojmech, které na mě Pettersonová vychrlila. No řekněte, jsou vám známy slova jako přimknout, aetlingové, Slokna, Vidoucí, či Kolkagga? Několik kapitol mě autorka nechala plácat se v nevědomosti, ale samozřejmě v průběhu vyprávění bylo vše vysvětleno. Dobrým pomocníkem při putování jedenácti ymslandskými říšemi je mapka, která mi pomohla v orientaci.

„Hodně věcí se zdá jasných, teprve až když je pochopíš.“

Ódinovo dítě mě šokovalo obalem, ale zároveň zaujalo svou anotací, která mě přesvědčila, abych si tuto tlustou norskou fantasy přečetla. I když je příběh značně rozvleklý a některé popisy by mohly být zkráceny, aby vyniklo napětí, které se v knize skrývá, tak přesto všechno si Ódinovo dítě udrželo moji plnou pozornost. Konec knihy je nejakčnější a díky napínavému, otevřenému konci se už velmi těším na další díl z trilogie Havraní kruhy.

Siri Pettersonová pochází z Trondheimu, je spisovatelkou, ilustrátorkou a autorkou komiksů. Za první díl trilogie Havraní kruhy: Ódinovo dítě získala ocenění Fabelprisen, nejlepší norská kniha roku 2014 v žánru sci-fi a fantasy. Hovoří se o možnosti zfilmování této série.

Ukázka:
Realita je pohltila jako pach shnilé ryby. Tíživá nevolnost nahoře v žaludku. Táta není její táta. Našel ji. Sebral ze země. Odnesl s sebou. Jako neobvyklý kámen nebo vraní peříčko. Je odloženec. Vyvrženec. Nepochází z Ymova plemene. Ustoupila od okna. Křečovitě se chytila sloupku postele a snažila se přivolat zpátky nevědomost, která ji ještě před chvilkou obklopovala. Ranní zapomnění. Osvobozující prázdnotu před opravdovým procitnutím. Protékala jí ale mezi prsty jako písek. Vzpomínala si.

Ódinovo dítě – Siri Pettersonová, Host, 2016.