Walt_Whitman_-_George_Collins_CoxV dnešní době vnímáme Walta Whitmana jako dobrotivého muže s dlouhými, šedými vousy.  Ve své době byl však nazýván nejhříšnějším tvorem svého věku.

 

Whitmanova sexuální orientace nebyla žádným tajemstvím. Stačí se podívat na báseň Píseň o mně, kde je eroticky popisováno mužské tělo.  Sám Walt Whitman si vedl deník, v němž popisoval své milostné avantýry a ostatními gayi – nejčastěji to byli hrubí, nevzdělaní příslušníci dělnické třídy. Později  tento kontroverzní autor zakotvil v dlouhodobém vztahu s Peterem Doylem. Nicméně homosexuální vztahy byly v době Whitmanova působení považovány za něco tak skandálního, že se je i sám Whitman snažil zamlžovat. Proto ve svých nejerotičtějších básních vyměnil mužský rod za ženský a ve Stéblech trávy dokonce některé pasáže raději vypustil. Když si psal do svého deníku o svém milenci Peterovi, označoval ho jako 16. 4. (což je pořadí jeho iniciálů v anglické abecedě 16 – P, 4 – D) a na jiných místech se o něm zmioval v ženském rodě.

Walt Whitman strávil téměř po celou dobu války Severu proti Jihu jako dobrovolný ošetřovatel ve Washingtonu, kde se staral o raněné a nemocné vojáky.  V roce 1873 sám potřeboval pomoc, když utrpěl záchvat, po kterém ochrnul na levou stranu těla. Přestěhoval se do bratrova domu v New Jersey, kde žil až do své smrti. Většinu času zde trávil ve vaně, cákal kolem sebe a zpíval nejrůznější operní árie. Také si k sobě zval významné osobnosti, mezi jinými Oscara Wildea, kterým poskytoval moudré rady. V roce 1888 skolil Whitmana další záchvat a zemřel o 4 roky později. Na tehdejší dobu se dožil se dožil požehnaného věku – dvaasedmdesáti let.
Platonická láska. Tak se dá také nazvat vztah Whitmana k Abrahamu Lincolnoci. Byl do něj vážně zamilovaný a vynášel jej do nebe v básni Ach, kapitáne! Můj kapitáne! z roku 1865. Když pracoval v New Yorku za občanské války jako ošetřovatel, často vídal prezidenta v ulicích města. Whitmanův popis těchto setkání nedává žádný prostor pochybnostem, že byl pro něj Lincoln k nakousnutí. Viděl jsem snědou, prostou tvář Abrahama Lincolna s ostře řezanými rysy a očima, v nichž se často objevoval hluboký skrytý smutek… Čtenář zřejmě už takové rysy spatřil (většinou u starých farmářů, námořních kapitánů a podobných)… za jejich prostotou či snad dokonce ošklivostí se neznatelně, avšak s patrností objevuje ušlechtilost, která činí jejich skutečnou podobu tak neuchopitelnou jako závan vůně nebo chu ovoce, nebo jako vášnivý tón živoucího hlasu – a taková byla Lincolnova tvář, její zbarvení, linie, oči, ústa, výraz. S technickou krásou neměla nic společného – ale pro oči velkého umělce poskytovala vzácný materiál k prostudování, potěšení a obdivu.
Whitman žil ve zlatém věku frenologie, tedy vědy, která se zabývá velikostí a tvarů lebek v závislosti na duševních schopnostech. Dnes se považuje za hloupost, ale v devatenáctém století nalákali frenologové na své učení mnohé obdivovatele včetně Whitmana. Ten si nechal předplatit frenologický časopis a navštěvoval takto zaměřené večírky. Později si dokonce nechal prozkoumat hlavu frenologickým specialistou. Jeho lebka byla shledána ,,nadprůměrně velkou, úžasně rozvinutou a svědčící o vysokém stupni vlídnosti, soucitu a sebejistoty.“ Minusové body pak dostal za ,,lenivost, sklony ke smyslnosti.. a jisté nepokojné podléhání animalitě… a nadbytek ryzí lidské přirozenosti“. Není divu, že Walt byl jedním z předním zastánců této pseudovědy. Popsala ho totiž dokonale.

Zdroj: Robert Schankenberg – Tajné životy slavných spisovatelů

Foto: Wikipedie. cz