dDruhý díl trilogie Šepotání od A. G. Howard na sebe nenechal dlouho čekat. Divotání je tentokrát laděné do fialové barvy a na obálce Alenku vystřídal hypnotizující pohled Morfeuse.

V první knize se Alyssa Gardnerová propadla králičí dírou a ocitla se v Říši divů. Nečekal tam na ni zrovna lehký úkol, musela vyřešit úkoly, aby zachránila celý svět Podsvětníků a nakonec narazila i na Červenou královnu. Seznámila se tam i s můřím chlapcem Morfeusem. Ten ale neměl vliv jen na hlavní hrdinku, nýbrž i na většinu dívčích čtenářek.
V Divotání navštěvuje Alyssa maturitní ročník. Blíží se maturitní ples a po škole má společně s přítelem Zachem plány odjet do Londýna. Na první pohled se to může zdát velmi jednoduché, ale na Řiši divů nelze jen tak zapomenout. V mozaikách, které Alyssa kreslí, se začnou objevovat obrazy, jež nápadně připomínají samotný svět Podsvětníků. To by ještě nebyl až takový problém, ale vše se zvrtne v okamžiku, kdy se v lidském světě objeví Morfeus. Alysse tak nezbývá nic jiného, než se znovu vypravit na nebezpečnou výpravu do Říše divů porazit nepřítele jednou provždy.
Pokračování se odehrává nejen v tom fantastickém světě, ale více poznáme Alyssu i jako obyčejného člověka. Její matku zrovna propustili z ústavu pro duševně choré, a i když je celá rodina opět znovu pohromadě, ani tak to není jednoduché. Ačkoli může tajemství Říše divů více prohlubovat pouto mezi matkou a dcerou, opak je pravdou a Alyssa a její matka se stále nedokáží shodnout.
Do toho se hlavní hrdinka musí věnovat milovanému příteli Zachovi, nadanému umělci, který prodává své obrazy jedna báseň. Stále ji trápí, že si Zach z minulého roku, když s Alyssou navštívil Říši divů, nic nepamatuje, a neví tak o své lásce celou pravdu.
Aby toho nebylo málo, Morfeus milostný trojúhelník doplňuje. Podsvětník je na rozdíl od Zacha intrikář a nikdy nemůžete vědět, jestli to, co vypustí z úst, je pravda. Myslí především na sebe a Alyssy se nehodlá vzdát bez boje.
Celá kniha je napsaná v ich-formě, což jistě čtenářům vyhovuje, protože se tak můžou více vžít do hlavní hrdinky. Příběh rychle odsýpá díky velmi čtivému stylu. Stejně, jako bylo písmo v Šepotání zelené, má v Divotání písmo barvu fialovou. Oproti zelenkavé je mnohem tmavší a pro většinu čtenářů určitě přívětivější.
Šepotání byl úvod do celé série a bohužel pořádně nedokázalo navnadit čtenáře i na další díl. Byla by veliká škoda, kdybyste Divotání nedali šanci, protože v druhém dílu nám A. G. Howard všechno vynahradila. Pokračování série je rozhodně více zamotanější a propracovanější. Akce střídá romantickou linku a čtenář tak nemá šanci začít se nudit. Rozhodně by si první dva díly neměl nechat ujít žádný fanoušek romantických fantasy příběhů.
Největší gradace je samozřejmě až na konci, jenže to nejlepší si autorka nechala až do posledního dílu. Na odpovědi na všechny otázky, které v průběhu celé knihy vznikly, si tak budeme muset ještě chvíli počkat. Díky napínavě otevřenému konci můžeme jen hádat, jak nakonec dopadne příběh o Alysse, Zacharym a Morfeovi.

 

Ukázka:
Můj učitel výtvarky sice tvrdí, že opravdový umělec musí pro svou tvorbu krvácet, ale nikdy by ho nenapadlo nám poradit, že krev se může stát naším médiem, které žije vlastním životem a ponuře a krutě formuje dílo samotné.
Přehodím si vlasy přes rameno a píchnu se do ukazováku sterilizovaným spínacím špendlíkem, který si pro tyto účely nosím v kapse. Potom položím poslední skleněný kabošon na mozaiku a čekám.
Když zamáčknu průsvitný korálek do mokré bílé sádry, celá se otřesu, jako by na mě sáhla smrt. Mám pocit, že se mi sklo přisálo k prstu jako pijavice. Kapky krve pomalu stékají po oblém povrchu, až vytvoří dole pod korálkem temné rudé jezírko. Ale tím to nekončí.
Krev se roztančí, rozlévá se do kamínku ke kamínku. Každý červený pramínek za sebou zanechává abstraktní obrázek. Se zatajeným dechem čekám, až se potůčky krve spojí a vytvoří něco úplně nového. Snad to nebude zase jen její portrét.
Zazvoní a já přes své dílo spěšně přehodím kus plátna, aby nikdo neviděl, jak se samo od sebe mění.
Je to jen další připomínka, že pohádka o Říši divů je pravdivá a že já, praprapravnučka Alenky Liddellové, nikdy nebudu jako ostatní. Ať už jsem od nich, jak chci vzdálená, něco mě s podivnými podsvětními bytostmi bude pojit až do konce života.

 

A. G. Howard – Divotání. CooBoo, 2015.

 

logo-albatros-media-5162a4e38cf92