Tolkienův hobití život

John Ronald Reuel Tolkien, autor narozený před 123 lety, se celosvětově proslavil zejména díky dílům Pán prstenů a Hobit. Tolkien se do svého psaní tak vžil, že věřil, že je jedním z hobitů. Jednomu ze svých fanoušků napsal:         ,, Vlastě jsem hobit (jenže přerostlý). Miluju zahrady, stromy a statky a pole obdělávaná bez mechanizace; kouřím lulku a mám rád prostou stravu (ne zmrazenou), ale ošklivím si francouzskou kuchyni; a mám rád a dokonce se odvažuji i v těchto ponurých časech nosit vyšívané vesty. Nalézám zálibu v houbách (nalezených v lese), mám hodně podobný smysl pro humor (který dokonce i mým nadšeným kritikům připadá únavný), chodím spát pozdě a vstávám pozdě (když to jde). A moc necestuji.“

Jak vidno, autor žil životem, který vdechnul svým fiktivním postavám – hobitům. Ač jsou tyto postavičky smyšlené, Tolkien je vytvořil podle vzorů skutečných vojáků, s nimiž sloužil za první světové války.

Tolkien byl znám díky své nanávisti k automobilům a veškerým moderním vymoženostem. Přestože řídil zřídkakdy, byl postrachem ostatních motoristů, neboť se na cestách snažil narážet do ostatních vozidel. Se slovy ,,Hrr na ně a rozprchnou se“ brázdil silnice a asi se nikdo nebude divit, proč s ním jeho žena odmítala jezdit. Když už hovoříme o jeho ženě, je nutno zmínit další věc. A to, že Tolkien chrápal tak hlasitě, že se se svou ženou dohodl na místě na spaní: On spal v koupelně a ona v ložnici. Těžko říct, zda tato domluva byla oboustranně odsouhlasena.

Otec Pána prstenů udržoval přátelství s autorem fantasy knih C. S. Lewisem. Oba patřili ke skupině spisovatelů, kteří se několikrát týdně scházeli, kouřili dýmky a nad půllitry piva si předčítali své práce. Přestože oba autoři měli k sobě silné citové pouto, pro práci toho druheho příliš pochopení neměli. Lewis jeho hobity považoval za pitomé trpaslíky a Tolkien jeho Letopisy Narnie za neskutečně nudné dílo.

Tolkienovi trpaslíci vedli po vydání Hobita v roce 1937 k bouřlivým diskuzím mezi gramatiky. Ti totiž nesouhlasili s tím, že autor používal pro množné číslo slovo dwarf (trpaslík) dwarves místo dwarfs, jak uvádí Oxfordský slovník anglického jazyka. Tolkien měl však téměř neprůstřelnou obranu – sám byl totiž editorem slovníku.

Obálka amerického Hobita. Líbí se vám?

Hobit vyšel v Americe až v roce 1965 a Tolkiena se dotkla ilustrace na obálce knihy. Křiklavý obrázek zachycoval dva pštrosy, lva a strom s neidentifikovatelnými kulatými plody. Neměl tedy nic společného s obsahem knihy a proto není divu, že si Tolkien stěžoval. ,,Myslím, že ta obálka je ohavná, ale chápu, že hlavním úkolem obálky je upoutat pozornost kupujících, a vy nejspíš odhadnete lépe než já, co je v Americe dokáže zaujmout. Nebudu zabíhat do diskuze o vkusu (tedy nebudu tvrdit, že jsou to příšerné barvy a hloupé písmo), ale musím se vás zeptat na anotaci: Má něco společného s obsahem knihy? Kde je umístěná? Proč je tam lev a pštrosi? A co je ta věs s růžovými koulemi? Naprosto nechápu, jak se někdo, kdo si přečte ten příběh (a pevně věřím, že vy jste to udělal), může domnívat, že taková obálka uspokojí autora.“ Tolkien dlouho čekal marně na odpověď. Až mu došla trpělivost a rozhodl se do nakladatelství zavolat, tak se dozvěděl, že autor obálky vlastně neměl čas knihu vůbec číst.

Problémům se nevyhnulo ani další Tolkienovo dílo Pán prstenů. Londýnské Timesy jej popsaly jako knihu, která má všechny znaky vydavatelské katastrofy. Sám Tolkien nesouhlasil s nakladatelstvím, aby knihu vydal ve třech částech. Také chtěl prosadit, aby kniha byla vytištěna různobarevným písmem. Díky těmto jeho požadavkům se vydání oddalovalo.

Přes to všechno je Pán prstenů je nejprodávanější beletristickou knihou a třetí nejprodávanější knihou vůbec – do dnešního dne se prodalo přes sto miliónů výtisků.

Zdroj: Robert Schnakenberg – Tajné životy slavných spisovatelů

Foto: Devianart/RMBDarkmyth