Oblíbili jste si sérii Hřiště lásky od české autorky M. K. Hardy? Pak mám pro vás dobrou zprávu! Nakladatelství Cosmopolis vydalo již pátý díl – Černá kapradina.

Hned na úvod vám prozradím, že se v příběhu setkáte s vašimi oblíbenými hrdiny z předchozích dílů. Třeba s Riley a Jackem či Lily a Alexandrem. Kniha Černá kapradina ovšem nese podtitul Nová generace. Což má svůj důvod: do hlavní role autorka obsadila Nathalií, dceru Riley a Jacka.

Nathalií se ve vyprávění objevuje nejprve jako batole. Zjistíte, že už tehdy nezapřela svůj temperament. Také se dozvíte, jak celá rodina žije. Jak se daří Riley a Jackovi a jak se změnilo Jackovo postavení ve sportovním světě.

Pořádně ale Nathy poznáte až jako pětadvacetiletou ženu. Protože je dcerou bývalého kapitána All Blacks, v životě to nemá tak úplně jednoduché. Nejspíš správně tušíte, že zdědila ragbyový talent po svém otci. A s tím se pojí řada výhod i nevýhod…

Přesuňme se ale k samotné zápletce: komu myslíte, že Nathy padne do oka? Trenérovi ženské reprezentace. Zaujme ho nejen svou hrou, ale i osobností. Jenže Nathalií není jako ostatní hráčky. Rugby sice miluje, ale nehodlá sportu obětovat všechno. Má jasně srovnané priority a rugby se v nich nachází až za její rodinou. Dokáže to trenér reprezentace pochopit? Na vrcholový sport má totiž jiný pohled…

Rugby (a vůbec sport) má tedy ve vyprávění stále velice důležité místo. Ale další detaily o rugby a Nathalií už zmiňovat nebudu – vše se totiž dozvíte od samotné autorky!

Přestože se titul Černá kapradina řadí do série Hřiště lásky, jeho koncept je lehce odlišný. Jak již bylo řečeno, poznáváte novou generaci, dalo by se tedy říct, že se do čtení můžete pustit i v případě, že neznáte autorčinu předchozí tvorbu. Zároveň ale musím podotknout, že se v knize objevují návaznosti na předchozí díly série – přece jen je Nathy dcerou Riley a Jacka. Proto je dobré znát minulost těchto postav, ale zároveň nejde o úplnou nutnost. Autorka důležité události stejně připomíná. Přesto bych doporučila nejprve si přečíst předchozí díly série, ale pokud vás např. anotací nezaujaly a raději byste si přečetli právě příběh o Nathalií, můžete zkusit rovnou toto pokračování. Určitě vše pochopíte.

Mně se moc líbilo, jaký typ hlavní hrdinky autorka vytvořila. Nathy působí jako rozumná dívka. Má jasno v tom, co od života chce. Což není úplně obvyklé. Miluje svou rodinu i své blízké a ví, čím si v životě prošli. A zdá se, že se právě z toho poučila. Velice pěkně autorka popsala její vztah ke sportu: rugby je pro Nathy důležité, ale dobře si uvědomuje, že v životě jsou i důležitější věci. Takže své vášni nepodřizuje úplně všechno, což považuji za velmi dobrý základ pro budoucnost! Vrcholový sport totiž člověk opravdu nemůže dělat pořád. Navíc ani sportovec nikdy neví, kdy přijde překážka, která ho následně naprosto vyřadí ze hry…

Myslím, že milovníci příběhů od M. K. Hardy nebudou ani tentokrát zklamaní. Mně se třeba díly s Riley a Jackem či Lily a Alexandrem líbily nejvíce, takže jsem se těšila i na pokračování, ve kterém už mají tyto páry svou rodinu a potomky.

Ukázka: 

„Pojďte, pojďte, pojďte!“ hecoval nás, aniž by to bylo potřeba. Zvládáme se vyburcovat i samy, přesto je jeho přístup neskutečně příjemný a super. Má můj respekt, že dokáže snášet i naše kecy v šatně, a ani se u toho moc neksichtí.
„Kde máš zuby?“ dostala jsem koňára od Liany. Do hajzlu!
„Kouči, zapomněla jsem si chránič!“ houkla jsem dopředu a zastavila se na místě. Tohle se mi bohužel nestalo poprvé.
„Ať jsi hnedka zpátky!“ zavolal nahlas a hodil po mně klíče od šatny. Chytila jsem je nad hlavou a rozběhla se zpět. Majitel hřiště se rozhodl, že na takovýhle zápasy nepotřebují hosty rozmazlovat, takže naše šatna byla dost blízko jejich. Vrazila jsem do dveří a začala se přehrabovat v brašně, odstrčila jsem týmovou mikinu se čtrnáctkou stranou a vylovila obal na chránič. Než jsem ho stihla rozepnout, na chodbu se vyhrnulo družstvo soupeřek.
„Jdeme na ně, holky!“ křičely na sebe a povzbuzovaly se úplně stejně jako my. Bylo to hezký. Všichni jsou úplně stejní. Snaží se na sto procent, bojují o každý bod, a přesto jsou to jen lidé, kteří potřebují pochválit a podpořit. Už už jsem chtěla vyběhnout ze dveří, když jsem zaslechla jejich trenéra.
„Sakra, soustřeďte se na to, co jsem vám říkal! Dávejte si pozor na čtrnáctku!“ překřičel své svěřenkyně. Ovšem zajímavější, než že je před někým varuje, byl jinej fakt.
Já jsem čtrnáctka!
Zamrzla jsem ve dveřích jako šmírák a poslouchala. „Jakmile přes vás projde, už ji nechytíte. Jasný?! Musíte ji srazit k zemi dřív, než vám zdrhne!“ zaburácel nahlas a ozvalo se týmové přitakání. Moje sebevědomí neskutečně vylétlo a snažila jsem se udržet vážnou tvář, když jsem zabouchla dveře od šatny a během zamykání cítila v zádech zaskočené pohledy. Patrně se dívaly na má záda, kde jasně svítilo bílé číslo čtrnáct. Chodba ztichla a ozývalo se jen tiché špitání.

Černá kapradina – M. K. Hardy. Praha: Cosmopolis, 2026.