Vzpomínáte na městečko Dream Harbor, do kterého zasadila děj svých příběhů Laurie Gilmore? Její série se nyní rozrostla o další díl: Cukrárna s vůní jahod. A vy tak máte šanci poznat osudy dalších postav.

Do hlavních rolí autorka obsadila Archera Baera a Iris Fraserovou. Na Iris si bystřejší čtenáři určitě vzpomínají, protože se objevila už v knize Farma s vůní jehličí. V šestadvaceti letech se snaží postavit na vlastní nohy, ale zatím se jí nepodařilo najít práci, která by ji uživila. Situaci zachraňují brigády, ale po finanční stránce se často dostává do problémů… Ale kdo ví, možná se konečně blýská na lepší časy?

„Kdyby nemusela platit nájem a mohla dál učit a dostávat peníze za hlídání, snad by se konečně jednou v životě mohla dostat finančně do plusu. Snad by mohla přestat živořit.“

Ani Archer to nemá jednoduché… Tento zatvrzelý starý mládenec, kuchař a workoholik se dozví, že je otcem pětileté holčičky. Její maminka zemřela při autonehodě a protože Archera uvedla v dívenčině rodném listě (ačkoli přímo jemu se zapomněla zmínit), nyní se o ni má postarat on. O pětiletou holčičku, kterou nikdy neviděl!

„Všechno mu to stále připadalo naprosto šílené.“

Zdá se, že se Archer postaví problémům čelem: vydá se do městečka Dream Harbor, kde jeho dcera vyrůstá. Chce se s ní seznámit. Ale pozor: přestože se Archer rozhodl za Olive přijet, jeho plán je jasný! Rychle vše vyřídí a vrátí se tam, kam patří – do Paříže, ke své kariéře šéfkuchaře. Touží získat michelinskou hvězdu! Jenže během setkání s malou Olive si uvědomí několik důležitých věcí…

„Nešlo jen o něj a jeho vlastní život, o jeho sobecké potřeby.“

Archer by kvůli dcerce musel naprosto změnit svůj život. Vzdát se velkoměsta, kariéry. Musel by opustit Paříž a přestěhovat se do městečka, na které je Olive zvyklá. Dívenka se musí vyrovnat se ztrátou matky, nemůže ji ještě vytrhnout ze známého prostředí. Potřebuje zůstat v dosahu kamarádů i babičky. Dokáže Archer vše obětovat pro dítě, které vůbec nezná? Dream Harbor na něj navíc působí jako noční můra. Všichni se znají, vše o sobě vědí, lidé se mu vnucují ve snaze poskytnout mu pomoc. Archera ovšem takové chování spíše obtěžuje… Je zvyklý spoléhat se jen sám na sebe. Archer musí učinit zásadní rozhodnutí. Přijme rodičovskou zodpovědnost?

Příběhy od Laurie Gilmore mě moc baví a nic se na tom nezměnilo ani po přečtení Cukrárny s vůní jahod. Užila jsem si setkání se svými oblíbenými postavami a blíže poznala další. Městečko Dream Harbor dokáže vyléčit bolavou duši a kdokoli se v něm ocitne, konečně najde své štěstí. Někomu to možná zní jako velké klišé, ale mně tento typ vyprávění dodává naději v lepší zítřky. I ve skutečném životě lidé zažívají špatné dny, ale nakonec se většinou věci otočí k lepšímu. Stačí vydržet, nevzdávat se, věřit a projevit trochu snahy. A pokud po svém boku budete mít toho správného člověka, štěstí bude na dosah!

Román potěší nenapravitelné romantiky. Pokud nevyhledáváte erotické scény, ale baví vás sledovat, jak se dva lidé pomaloučku sbližují, bude se vám kniha líbit. Archera totiž okouzlí jedna z místních žen. Tušíte, která? Ano, na scénu se dostává Iris! Jejich seznámení sice neproběhlo zrovna příjemně, ale možná by právě Iris mohla Archerovi ulehčit rozhodování…

Máte-li rádi optimisticky laděné romány, ve kterých hrdinové dostávají od života další šanci, mohu vám tuto série jen a jen doporučit. Z drobných náznaků lze navíc usoudit, že se ještě dočkáme dalšího dílu. Takže pokud se vám série zalíbí, budete se moci do oblíbeného přístavního městečka vrátit.

Ukázka:

Paráda. Přesně to potřeboval. Vlezlí maloměšťáci, kteří se mu budou plést do života, zatímco on měl v úmyslu vyřešit jen záležitosti ohledně toho děcka a pak se vrátit do Paříže, do své kuchyně, do svého skutečného života. Tahle bizarní ulice s přehnanou jarní výzdobou plná zvědavců nebyla nic pro něj. Už teď toužil po anonymitě, kterou velkoměsto skýtalo.
Majitelé obchodů už otevírali a dříve poklidnou ulici začalo zaplňovat čím dál víc lidí. A Archer si byl docela jistý – tedy, pokud nebyl úplně paranoidní –, že se většina těch lidí dívá na něj.
Paráda. Přesně to potřeboval. Vlezlí maloměšťáci, kteří se mu budou plést do života, zatímco on měl v úmyslu vyřešit jen záležitosti ohledně toho děcka a pak se vrátit do Paříže, do své kuchyně, do svého skutečného života. Tahle bizarní ulice s přehnanou jarní výzdobou plná zvědavců nebyla nic pro něj. Už teď toužil po anonymitě, kterou velkoměsto skýtalo.
Kolem obchodu se zvířaty prošel, aniž by si všímal králíků ve výloze nebo přátelského mávání prodavače. Nezastavil se ani u květinářství nebo zmrzlinářství. Někde by tu přece ksakru měla být kavárna!
Aha, tamhle! Vepředu zahlédl nápis „Kavárna s vůní perníčků“. Zamračil se. Snad mají i něco jiného než přeslazené sezónní pití. Přešel ulici a všiml si, že hned vedle kavárny se nachází hospoda. Ta mu nejspíš přijde vhod, když už musí trčet v tomhle městě.
Tabule před kavárnou lákala na nové kapustové smoothie a citronovo-borůvkové koláčky. Z obchodu se linula vůně čerstvě pražené kávy a Archer cítil, jak se jeho tělo probouzí. Díkybohu. Nemohl se setkat se svou dcerou, svou dcerou – stále si na to slovo nezvykl –, když napůl ještě spal.
V zamyšlení nad tím slovem a odpovědností s ním spojenou a také nad tím, jestli si dá koláček, sáhl po klice, když vtom se dveře kavárny rozletěly a málem ho udeřily do obličeje.
„Co to k sa…“ Jeho slova přehlušil ženin výkřik, jako by to byl on, kdo se bez ohledu na ostatní vyhrnul z podniku.
„Ale ne!“ vykřikla, jenže už bylo pozdě. Tác se smoothies, který nesla, se řítil na něj, její tělo do něj vrazilo, neukázněné zrzavé vlasy jí poletovaly kolem obličeje a Archer ji chytil rukama za paže.
„A sakra,“ zasténala a zadívala se do prostoru mezi nimi. Po něm právě skapávalo smoothie, ona byla zepředu pokropená drobounkými zelenými skvrnkami.
Archer téměř zavrčel. Zatraceně! Na tohle neměl čas.

Cukrárna s vůní jahod – Laurie Gilmore. Praha: Cosmopolis, 2026.