Vekslačka

Máte rádi tvorbu Scarlett Wilkové? Pak mám pro vás skvělou zprávu: právě vyšel její nový román Vekslačka.

Scarlett Wilková pracuje jako novinářka. Posledních dvacet let píše především pro Magazín DNES, kde se zaměřuje na rozhovory a témata týkající se společenských trendů. Do pozornosti čtenářů se dostala románem Až uvidíš moře. K jeho napsání ji inspirovaly vzpomínky řeckých pamětníků: v roce 1948 dorazilo do naší země tisíce uprchlíků, kteří kvůli občanské válce opustili Řecko. Jaký osud čeká desetiletou dívku, která se v Československu ocitla ze stejného důvodu? To se v románu dozvíte. Dále napsala knihu Málokdo ví o zpěvačce Haně Zagorové, Ty chladné oči (dotýká se tématu kolaborace s nacistickým režimem během druhé světové války), Desetkrát a dost (vrací se do Řecka) či Když přišli psi (líčí osudy obyvatel poválečných Beskyd).

Určitě vás zajímá, jaké téma autorka zvolila pro svůj nejnovější příběh: tentokrát vás zavede do doby socialismu a představí vám ženu, která není spokojená se svým životem. A vlastně se tomu vůbec nemůžete divit! Alma žila s otcem v luxusní vile. Dokonce měli služebnou, která se o ně starala. Jenže ve třinácti letech se jejím domovem stal malý byt, v němž žila s oběma svými babičkami. Měnová reforma, která byla vyhlášena v poválečném Československu, totiž její rodinu úplně zničila! Z peněz se staly bezcenné papírky, z Almina otce málem vrah a z Almy sirotek…

„Říká se, že peníze nejsou všechno. Neznám pitomější tvrzení. To si snad mohou myslet jen lidé, kteří je nikdy neměli. Ti, kteří o ně přišli, se s chudobou nikdy nevyrovnají. Věřte mi, vím o tom své.“

Alma však není hrdinkou, která by jen seděla s rukama v klíně a čekala, co jí život přinese. Touží po vyšším životním standardu. A nemělo by vás překvapit, že je pro to ochotna riskovat v podstatě vše: i svou svobodu!

Být bohatý bylo něco hodně špatného. Nevím, zda si to dovedete představit, pokud jste v padesátých letech nežili, ale říct tehdy veřejně, že někdo chce být bohatý, rovnalo se nejen společenskému znemožnění, ale i riziku, že člověk skončí v kriminále jako můj táta. Bohatí lidé byli špatní. Vlastně už tehdy žádní nebyli. Všechno jim bylo zabaveno.

Napadá vás způsob, jak by se v době totality mohla Alma dostat k penězům? Ano: díky ilegálnímu obchodu. Některé zboží totiž bylo dostupné jen pro „vyvolené“, ale toužili po něm i obyčejní lidé. A Alma našla způsob, jak ho k nim dostat. Samozřejmě z toho sama profitovala. Nabízí se však otázka: co ji to stálo? Co tím získala? A byla pak skutečně šťastná?

Totalita, poválečné a normalizační Československo, touha po penězích, šedá ekonomika a morální dilema. To jsou hlavní témata, která najdete v novém románu Scarlett Wilkové. Mladším ročníkům autorka věrně ukáže, jak se v době socialismu žilo. A starší ročníky třeba ocení možnost nahlédnout do zákulisí ilegálních obchodů… Možná si říkáte, že Alma je zvláštní hlavní hrdinka. Souhlasím. Ale nebojte se, i když vám možná není sympatická její touha po penězích, nakonec si Almu oblíbíte. Autorka totiž její charakter velmi dobře vystihla: Alma za žádných okolností neztrácí lidskost. Právě naopak…

Vůbec si nedovedu představit, jaký tlak pociťuje během psaní autorka, jejíž knihy vydané v posledních letech jsou tak dobře hodnocené. Musí být těžké dostát (vysokých) očekávání svých čtenářů! Scarlett Wilkové se to však opakovaně daří. I já mám ráda její styl psaní a líbí se mi, jakým způsobem zapojuje do svých vyprávění různá období naší (často ne příliš vzdálené) historie. Vekslačka předčila má očekávání. Dokonce si troufnu tvrdit, že jde o autorčinu nejlepší knihu. Nezbývá tedy než dodat, že jsem zvědavá, s čím přijde příště!

Ukázka:

Ležela jsem na zádech a na tvář se mi snášely papírové bankovky.
Byly pode mnou, vedle mě, pokrývaly větší část podlahy našeho obývacího pokoje a já jsem se v nich válela, jako kdybych se snažila udělat andělíčka v čerstvě napadaném sněhu.
Otec je nabíral do dlaní a vyhazoval je do vzduchu tak, aby padaly přímo na mě. Smála jsem se, protože při tom vypadal směšně. Dodnes si ale vybavuju, že jsem tehdy měla zvláštní stísněný pocit. Vlastně se mi smát nechtělo. Možná jsem si myslela, že smíchem tátovi udělám radost. To on mi řekl, že budeme hrát tu hru. Samotnou by mě nenapadlo válet se v bankovkách. Nikdy jsem neviděla, že by někdo něco takového dělal.
Jednou jsem četla, že si vybavujeme situace a prožitky, které se ve skutečnosti vůbec nestaly nebo proběhly více či méně jinak, než jak je máme zaryté v paměti a jak je vyprávíme. Možná se vám moje vzpomínka zdá zvláštní. Třeba mě podezíráte, že jsem si ji zkreslila nebo úplně vymyslela. Ale já si dodnes vybavuju, jak mě peníze šimraly na tváři, jak jsem si je vyndávala z vlasů, jak mi to všechno připadalo divné.

Vekslačka – Scarlett Wilková. Praha: Motto, 2025.