Láska je věda

Také si myslíte, že láska je věda? Pak jistě pocítíte sympatie k hlavní hrdince románu Algoritmus srdce, který napsala Susannah Nix. Jde o první díl série – autorka pro ni zvolila trefný název Láska je věda a vypráví o dívce jménem Melody Gageová.

Melody studuje na Massachusettském technologickém institutu. Veškerý svůj čas dělí mezi studium a práci, aby zaplatila část školného, kterou nepokryjí stipendia. Vždy patřila mezi nejlepší. Jenže teď se musela snažit dvakrát tolik – studium na MIT je těžké. A tak místo aby chodila na večírky, raději se věnuje učení. Přesto má pocit, že by měla vyrazit na rande. Už je to dlouho, co se s někým sblížila… Proto si domluví schůzku s Victorem. Jenže Victor nedorazí a Melody si ve sport baru musí poradit s dotěrným mladíkem, se kterým večer rozhodně strávit nechce! Naštěstí se objeví modrooký blonďák Jeremy, který se zachová jako gentleman a Melody ze spárů dotěry vysvobodí. A Melody nakonec stráví příjemný večer právě s ním – s boháčem z Los Angeles, dědicem technologického impéria. I když nemohou být odlišnější, vlastně si rozumí.

„Jak to, že už byla půlnoc? S Jeremym si povídali celé hodiny. Překvapilo ji, jak moc si to užívala. A jak moc se jí líbil.“ 

A tak není divu, že spolu nakonec stráví noc. Oba jsou přesvědčeni, že už se nikdy neuvidí, takže se s jejími následky nebudou muset potýkat.

„Ne, že by se jí nelíbil, ale měla svůj vlastní život, ke kterému se musela vrátit. A on do něj zrovna nezapadal.“

Ale to se spletli… O pár let později se totiž znovu setkávají…

Mně se vyprávění moc líbilo. Melody jsem si okamžitě oblíbila. Byla jsem zvědavá, jak se vztah mezi touto dívkou a Jeremym bude vyvíjet. Oba jsou úplně jiný, pocházejí z jiného prostředí, mají jiné cíle, jiné starosti. O Jeremym si všichni myslí, že má skvělý život – pochází z bohaté rodiny a vše dostává naservírované na stříbrném podnose. Ale nikdo si neuvědomuje, že jeho život je předem daný – měl by se vydat cestou, kterou mu naplánovali rodiče. Nikdy se ho nikdo nezeptal, co by vlastně chtěl… Navíc má pocit, že v ničem nevyniká…

Melody miluje matematiku, hlavolamy, kódy, sci-fi, anime, komiksy a vůbec knihy (považuje se za šprtku a knihomolku), naopak se potýká s problémy v sociálních interakcích.

„V tom, jak ze sebe udělat blbku, jsem přebornice. Kdybys mě znal, věděl bys, že jsem šíleně dobrá ve ztrapňování.“

Od deseti let však má jasno, co chce v životě dělat: chce být softwarovou vývojářkou a hodlá si svůj sen splnit. Jde totiž o dobře placenou práci v perspektivním oboru. Melody nehodlá žít ve finanční nejistotě jako její matka… A Jeremy ji za to obdivuje!

„Tohle bylo bláznivé. Chlap s milionovým svěřeneckým fondem si myslel, že ona je ta šťastná. Zasmála by se nahlas, kdyby se netvářil smrtelně vážně, jako by opravdu chtěl, aby mu věřila.“

Bavilo mě, jak se na sebe Jeremy a Melody dokázali dívat bez předsudků. Melody nevidí rozmazleného boháče, ale roztomilého a hodného kluka, který ji dokáže v každé situaci uklidnit. A Jeremy? Melody nevnímá jako otravnou nerdku, která čelí jednomu trapasu za druhým. Ale jako chytrou, přitažlivou a sebevědomou ženu! Ačkoli se to na první pohled třeba nezdá, oba se od sebe mohou hodně naučit. Melody by si měla život více užívat a vše nebrat tak vážně. A Jeremy? Ten by se měl zamyslet nad tím, co od života vlastně čeká… A dělat svá vlastní rozhodnutí!

Pokud jste si tedy mysleli, že kniha potěší např. jen fanoušky seriálu Teorie velkého třesku – sitcomu, který propaguje klišé „nešikovný nerd potká sexy holku“, pletete se. Melody možná chvílemi působí právě jako nerdka, ale zároveň se ukáže, že jde o skvělou (a inteligentní) holku do nepohody, která je připravena svým blízkým vždy pomoci.

Chcete-li si užít romantiku v prostředí vědy, pak je první díl této nové série skvělou volbou!

Ukázka:
„Takže proč MIT?“ zeptal se Jeremy, když probrali většinu popkultury a přešli k osobním tématům. „Proč ne Harvard nebo nějaká jiná škola pro chytrolíny?“
Melody usrkla pivo. Pili druhou rundu, tentokrát na účet Jeremyho exkluzivní kreditky. „Pro to, co chci studovat, je to to nejlepší.“
„A to je co?“
„Počítačová věda.“ Prsty sledovala zakřivenou linku srdce vyrytého do desky stolu. Vedle něj byl smajlík s ďábelským výrazem. „Proč sis nejdřív vybral Brown?“
Jeremy pokrčil rameny. „Nevybral. Chodil tam táta. Dostal mě tam.“ Snažil se znít nenuceně, ale jeho prsty svírající pivo říkaly něco jiného.
„Tys tam nechtěl?“
„Popravdě jsem se nikdy moc nezajímal o vysokou jako takovou.“ Znovu pokrčil rameny. „Bylo mi celkem jedno, kam půjdu.“
Zaklonila se na židli, opřela si předloktí o stůl a svírala půllitr. „Co teď budeš dělat?“
„Nevím. Táta mě nejspíš zaměstná u sebe ve firmě.“
Melody se neubránila nevrlému tónu. „To musí být hezký dostat všechno pod nos, aniž bys musel hnout prstem.“
Jeremy něco neurčitě zabručel. „Jo, asi jo.“ Vzal půllitr a pořádně si přihnul. Nehty měl okousané až do masa. Melody přemýšlela, čím se mohl někdo s tak pohodlným životem stresovat.
„Nebo snad ne?“
Zavrtěl se na židli a dlaněmi si třel stehna.

Algoritmus srdce – Susannah Nix. Praha: Motto, 2024.