large (1)Nakladatelství YOLI si pro nás připravilo malý zázrak, který se stal v zahraničí knižním hitem. Vedlo to k tomu, že i čeští čtenáři mnohdy nevydrželi, než vyjde v českém překladu a pořídili si originál s názvem All the Bright Places. Autorka Jennifer Niven vsadila na osudy dvou mladých lidí, které zkrátka v dnešní dobře frčí, ale je toho na trhu tolik, že si nejspíš nevybrala úplně tu nejlepší dobu. Konkurence je veliká. Jak se s ní Všechny malé zázraky popraly?

Theodor Finch nevynechá jediný den, kdy by nemyslel na sebevraždu. A když se jednoho dne ocitne na školní římse, netuší, že právě tohle je osudové místo, kde se dva rozdílní lidé mají potkat. O kousek dal stála Violet Markeyová, dřív velmi populární dívka ve škole. Teď? Jen tichá holčička, která tak nějak proplouvá každým dnem a myslí na svou starší sestru, kterou už v životě neuvidí. Kdo by si pomyslel, že se na prahu smrti zrodí to nejpodivnější, nejdůvěrnější a nejlepší přátelství v životě?

„Když Finch potkal Violet, život najednou začal dávat smysl…“

Theodor Finch trpí bipolární poruchou, a hlavně je to podivín. Netají se tím, že si u spolužáků získal přezdívku Magor Finch. Je to kluk, od kterého nikdo neví, co má čekat. Vždy na nějaký čas zmizí a ve chvíli, kdy to nikdo nečeká, se zas objeví. Není to s ním jednoduché, i když vás na druhou stranu nikdy nepřestane nudit. Má jednoduše svůj vlastní svět, který pomalu ale jistě objevuje i jeho nová kamarádka Violet.

Před tou nehodou, která jí vzala sourozence, byla oblíbená roztleskávačka s nádherným klukem. Na to, že žila ve stínu své sestry, byla spokojená. Společně měly blog, který se po pár příspěvcích hned dostal mezi nejčtenější. Chtěla se psaní věnovat i nadále a srdce ji táhlo do New Yorku. Pak se ale všechny sny rozplynuly, blog zcela utichl a Viloet se ocitla na dně, kdy člověk nemá pro co dál žít.

Autorka Jennifer Niven se ve Všech malých zázracích věnuje dost těžkým tématům, které ne každému sednou. Přeci jenom číst o sebevraždě a sebevražedných sklonech není moc vhodné pro slabší povahy, které si právě procházejí těžkým obdobím. A o bipolární poruše ani nemluvě. I když se celá kniha táhne v trochu depresivnějším duchu, najdou se i světlejší a šťastnější místa, když dva hlavní hrdinové objevují zákoutí Indiany.

Tato modro žlutá kráska, která vyniká svou obálkou, se často srovnává s knihami od spisovatele Johna Greena. Určitě není jednoduché překonat tak populární autora a netvrdím, že to Všechny malé zázraky dokázaly. Ale na mě osobně zapůsobily víc emocionálně. Tolik emocí v jedné knize se vidí jen málokdy. Jennifer Niven je čtenáři zahrnovala téměř na každé stránce a na konci už bylo téměř nemožné udržet oko suché.

V knize se kapitoly střídají a čtenář tak vidí do hlavy oběma sympatickým hrdinům. Theodor je sám o sobě jedinečná osobnost. Jeho myšlenky  a fascinace smrtí, to se prostě v jiné knize nevidí. Violet se naopak s pomocí Finche dostává z úplného dna, kdy ztratila sestru a přestala se věnovat svému nejoblíbenějšímu koníčku – psaní. Celá kniha je velmi čtivá, rychle ubíhá a za chvíli si to ani neuvědomíte a jste na konci. Vy na ten konec ovšem nemyslete. Od začátku si užívejte celý příběh, i když je mnohdy pochmurný, až do poslední strany. Dobrodružství Theodora Finche a Violet Markeyové stojí za to.

Ukázka:

Je dnes ten správný den na smrt?

Na to se ptám sám sebe ráno, hned jak se vzbudím. Myslím na to ve škole při hodině, když se snažím udržet pozornost při únavném, monotónním výkladu pana Schroedera. U stolu při večeři nad talířem zelených fazolek. V noci, když nemůžu spát, protože neumím vypnout mozek, musím o tom všem pořád přemýšlet.

Je dnes ten den?

A když ne dnes – kdy?

Na to se ptám, když stojím na úzké římse, šest pater nad zemí. Jsem tak vysoko, že jsem vlastně už součástí oblohy. Dívám se dolů na chodník a svět se naklání. Zavírám oči a užívám si pocit, jak se se mnou všechno točí. Možná že to teď udělám, nechám se unášet vzduchem někam pryč. Bude to jako plavat v bazénu, vypnout vědomí a být jen ve vleku, dokud nebude nic.

Jennifer Niven – Všechny malé zázraky. YOLI, 2015.

 

bux int k1.indd