Úplně normální

Dnes potěším zejména dva typy čtenářů. Mezi první skupinu patří ti, kteří mají ve svém okolí nějaké mladší dítko milující knihy. A druhou skupinou jsou ti z vás, kteří i v dospělosti rádi sáhnou po knize, která je primárně určena dětem. Právě vám se totiž určitě bude líbit Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa, jejímž autorem je John Boyne.

Autor vám ve svém díle představí úplně normální rodinu Brocketových. Rodiče Alistair a Eleanor mají úplně normální práci, žijí v normálním domě a mají dvě normální děti – syna Henryho a dceru Melanii. Jde o rodinu, která se za žádnou cenu nechce v ničem odlišovat a zbytečně na sebe přitahovat pozornost. A opravdu se jim to daří. Alespoň do té doby, než se jim narodí třetí dítě. Syn Barnaby. Právě v tomto okamžiku idea normálnosti zaniká. Barnaby totiž z jednoho zásadního důvodu normální není: vzpírá se gravitačnímu zákonu a létá. Soužití s takovým dítětem samozřejmě vyžadovalo několik úprav domu (např. matrace přitlučené ke stropu, jinak by se chudák Barnaby neustále bouchal hlavou o strop). Dovedete si představit, jaký šok to pro Alistaira a Eleanor byl? Ze začátku doufali, že to Barnabyho prostě přejde. Pak i on bude jako každé jiné dítě. To se však nestalo. Nepomohli ani lékaři, takže rodičům nezbylo nic jiného, než se se vzniklou situací prostě smířit. Jenže oni chtěli vést naprosto normální život. Osm let se o to pokoušeli. Pak zjistili, že s létajícím Barnabym nikdy jejich život normální nebude. A tak ho nechali uletět. A tím začíná Barnabyho kromobyčejná pouť.

„Někteří prostě nedokážou přijmout něco, co sami neznají.”

Barnaby na své pouti poznává řadu zajímavých osob a navštíví řadu různých míst po celém světě. Postupně zjišťuje, že nejen on má komplikovaný vztah se svými rodiči. Je to však milý kluk, který každému rád pomůže. To mu zaručí, že si na své cestě vytvoří několik opravdových přátel. Bohužel se však setká i s někým, kdo by ho rád využil. Podaří se mu včas utéct?

„Poprvé v životě měl dojem, jako by se vznášel ke stropu, ačkoliv stojí nohama pevně na zemi.”

Celý příběh je neobyčejný a milý. Je v něm spoustu momentů, které vám vykouzlí úsměv na tváři. Ale také těch, které vám do očí vženou slzy. Třeba když i po tom všem, co mu jeho rodiče provedli, Barnaby s láskou vzpomíná na svůj domov a jeho jediným cílem je se ke své rodině vrátit. Několikrát jsem si během čtení zavzpomínala i na jiné dětské knihy (třeba scénka, kdy maminka pověsila Barnabyho na prádelní šňůru mi připomněla Povídání o pejskovi a kočičce) nebo dětské seriály (ano, můj milovaný Létající Čestmír).

Ačkoli už dávno nejsem dítě, moc se mi příběh líbil. Autor má totiž jednu skvělou schopnost: píše s citem. I když jsou rodiče ze svého nejmladšího syna zklamaní, budete napnutí, zda nakonec rodičovská láska zvítězí. Protože přesně tak by to mělo být. Otázkou ovšem je, zda by se měl člověk změnit pouze proto, že to chtějí rodiče? Správně by svého syna přece měli milovat prostě takového, jaký je. A samozřejmě nechybí ani poučení, které si děti mohou z příběhu odnést.

„Když se tvoje představa o tom, co je normální, neshoduje s představou někoho jiného, ještě to neznamená, že jsi divný.”

Bez obav bych knihu doporučila čtenářům cca od deseti let (samozřejmě záleží na tom, jak je dítko vyspělé). I styl zhruba tomuto věku odpovídá: písmo není příliš drobné (ani velké jako třeba v knihách pro prvňáčky) a nechybí ilustrace, které text příjemně oživují. Nicméně určitě se do tohoto díla můžete pustit i dříve, pokud dětem některé pojmy dovysvětlíte.

Ukázka:

„No pane jo,” utrousil za okamžik doktor Snow. Eleanor překvapeně zvedla hlavu z polštáře. „Co se stalo?” zeptala se. 

„Moc pozoruhodná věc,” konstatoval porodník. Eleanor se navzdory bolesti posadila, aby si děcko, které vyvolalo tak abnormální reakci, lépe prohlédla.

„Kde je?” podivila se, neboť v náručí ho doktor Snow nedržel a v nohách postele Barnaby taky neležel. Vtom si všimla, že lékař ani sestra už se nedívají na ni, nýbrž s otevřenou pusou zírají ke stropu, kde se vznášelo novorozeně. Její novorozeně. Shlíželo na všechny tři s drzým úsměvem. 

„Tam nahoře,” odpověděl užasle doktor Snow. A byla to pravda. Barnaby Brocket, třetí dítě nejnormálnější rodiny, jaká kdy žila na jižní polokouli, hned od narození dokazoval, že on normální rozhodně nebude. Nechtěl se totiž řídit pravidlem ze všech nejelementárnějším. 

Gravitačním zákonem.

Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa – John Boyne. Slovart, 2017.