IMG_5975Výraz stalker můžeme přeložit jako „stopař“, jedná se o osobu patologicky posedlou jiným člověkem. Stalking se projevuje neustálým sledováním, obtěžováním a kontaktováním nejrůznějšími způsoby nejen přímo dotyčného, ale i jeho příbuzných, přátel a kolegů. Postupem času se obvykle situace vyhrocuje a dochází také k zastrašování, vyhrožování či přímo ohrožování na životě.

To jen na úvod k vysvětlení samotného názvu této napínavé knihy. Jak je již známo, pod pseudonymem Lars Kepler se schovávají švédští spisovatelé a zároveň i manželé Alexandr a Alexandra Coelh Ahndorilové. Po Hypnotizérovi, Paganiniho smlouvě, Svědkyni ohně a Písečném muži napsali další detektivní román Stalker, který potěší všechny, kteří se rádi bojí.

Děj začíná v okamžiku, kdy policejní komisařství ve Stockholmu obdrží odkaz na video z You Tube. Po jeho otevření se objevuje atraktivní žena, která si v obývacím pokoji navléká punčocháče. Je jasné, že ji někdo natáčí přes okno. Komisařka Margot Silvermanová okamžitě vyhlašuje pátrání s cílem zjistit její identitu. Za pár hodin je však na oddělení nahlášena vražda. Ano, sledovaná žena je po smrti.

Dřív než se policii podaří cokoliv vypátrat, přichází další video. Opět je na něm žena, sledovaná ve svém domě ze zahrady. Hraje se o čas. Pokud zjistí její totožnost, mohou ji zachránit. Tento boj ovšem znovu prohrávají. Kameraman je zřejmě velice opatrný a na nahrávkách není vidět nic, co by pomohlo k rychlému objevení místa činu. I jméno této ženy je tedy odhaleno pozdě. Komisařka je nyní přesvědčena, že se nejedná o obyčejného stalkera, nýbrž o sériového vraha.

Celou situaci navíc zkomplikuje manžel druhé oběti, který po nalezení své mrtvé a znetvořené ženy upadá do šoku, přemístí její tělo a uklidí dům, čímž znehodnotí stopy a důkazy. Proto je do celého vyšetřování zapleten specializovaný lékař a známý hypnotizér Erik Maria Bark, který má za úkol otřeseného muže uvést do stavu hypnózy a získat přesný obraz toho, co viděl v domě při svém návratu z pracovní cesty. Muž Erikovi prozradí posmrtnou polohu, v níž se zavražděná nacházela. Zaujme ho především fakt, že měla ruku položenou na uchu. Tato zdánlivá maličkost připomene Erikovi jeden bývalý případ, na kterém se sám podílel. Jeho psychologický posudek hrál tehdy u soudu klíčovou roli. Nyní však pocítí pochyby, zda byl odsouzen správný člověk. A tak tuto informaci policii zatají a na vlastní pěst se rozhodne starou vraždu prověřit.

Samozřejmě nezůstává jen u těchto dvou obětí, stalker zabíjí dál a policie je celkem bezradná. Avšak ve správném okamžiku se objevuje slavný bývalý komisař Joona Lina.

Kdo si libuje v moderních severských detektivkách, ten bude z tohoto díla zaručeně nadšený. 568 stran napínavého čtení vám nedovolí jen tak od knihy odtrhnout oči. Děj se odehrává v časové posloupnosti, nelze se v něm ztratit. Autoři se zdařile vyhýbají odborným výrazům, každé cizí slovo je následně ihned vysvětleno. K oživení použili několik citátů z bible. Celý text je rozdělen do 139 krátkých kapitol označených pouze čísly, plus závěrečný epilog. Tyto jednotlivé oddíly pomáhají k snadnému odlišení změny místa či času. Příběh je pak vyprávěn z pohledu jednotlivých postav, které zaujímají v aktuální kapitole hlavní roli, což odbourává jakoukoliv monotónnost.

Do knihy se zakousnete už na samotném začátku, nenajdete žádnou nudnou pasáž, pořád budete mít nad čím přemýšlet. Rozluštění celé záhady a odhalení vraha vás dostane do kolen. Je opravdu obdivuhodné, jak do sebe jednotlivé skutečnosti nakonec zapadnou. Budete cítit napětí a strach, a už zřejmě nikdy nenecháte odhrnuté závěsy nebo nezatažené žaluzie do svého bytu. Lars Kepler prostě opět nezklamal.

A co by se dalo knize vytknout? Je těžké něco nalézt, snad jen úplný závěr, který rozhodně nechci prozrazovat, byl tak trochu klišé. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o posledních zhruba deset stran, dá se to s přehledem odpustit.

Ukázka:

Erikovi na několik vteřin stoupne hladina adrenalinu, zaplaví ho ledový klid a na pažích se mu zježí chlupy. S tlukoucím srdcem se zahledí na zavřené dveře nemocničního pokoje. Na chodbě rachotí vozík, po chvíli hluk odezní. „Dívejte se na své vlastní ruce,“ instruuje pacienta a snaží se, aby se mu nechvěl hlas. „Dívejte se na své ruce a pomalu dýchejte. Při každém nádechu budete klidnější…“ „Já nechci, šeptá Björn. Erik cítí, že příliš tlačí na pilu, ale musí zjistit, v jaké poloze Björn manželku našel. „Než vás probudím, ponoříte se do transu ještě hlouběji,“ řekne a ztěžka polkne. „Pod domem, v němž právě jste, je ještě jeden dům, úplně stejný… ale pouze v něm můžete Zuzanu vidět naprosto zřetelně. Tři, dva, jedna… a už jste tam… Vaše žena sedí v kaluži krve a vy na ni teď bez obav pohlédnete.“ „Chybí jí skoro celý obličej, zbyla z něj jen krvavá maska,“ vydoluje ze sebe Björn. „A ruku drží na uchu…“ „Pokračujte,“ vybízí ho Erik a znovu zašilhá ke dveřím. „Ruka se jí zapletla do… pásku od kimona.“ „Björne, teď se pomalu přesunete… do toho druhého domu… a v paměti vám utkví jen fakt, že Zuzana je mrtvá a vy že jste jí nemohl nijak pomoct… Až se proberete, v hlavě vám zůstane jen tohle, zbytek můžete zase zapomenout.“

Lars Kepler – Stalker. Host, 2015.