Pravé já

Nejhorší noční můra je prvním dílem ze série autorky Brendy Novak. A mohu vám říct, že je to pro mě nejlepší thriller z nakladatelství Omega, který jsem letos četla. Rozhodně předčil dnes populárního Maminčina mazánka i Snaž se nedýchat. Už se mi opravdu dlouho nestalo, abych četla nějakou knihu až do pozdních nočních hodin, respektive brzkých ranních. Brenda Novak mě dokázala ke svému příběhu tak přišpendlit, že jsem ho nemohla odložit a více jak půlku jsem slupla na jeden zátah.

Hlavní hrdinkou je psychiatrička Evelyn Talbotová, která pracuje ve věznici Hanover House. Jde o vězení plné psychopatů – muži, kteří vraždí bez jakéhokoli zaváhání a hlavně bez výčitek svědomí. Třicet sedm nejhorších sériových vrahů Ameriky pod jednou střechou. A dalších dvě stě třináct vězňů s psychopatií, kteří jsou o něco méně nebezpeční a kteří možná budou jednoho dne propuštěni. Evelyn se zde snaží odhalit tajemství bezcitných vrahů. Absolvuje s nimi různá sezení, při kterých zkoumá jejich verbální projevy a řeč těla. K této práci ji bohužel přivedl jeden z vlastních zážitků. Když jí bylo šestnáct, strávila tři dny ve špinavé a studené chatrči bez elektriky. Muž (nebo spíše tenkrát ještě chlapec) jménem Jasper Moore, do kterého se zamilovala, zradil její lásku a zlomil ji srdce: unesl ji, týral a znásilňoval. Zabil její tři kamarádky, Evelyn nakonec podřízl hrdlo a založil oheň, který to měl všechno ukončit. Evelyn však nečekaně dokázala sebrat zbytek odvahy, zatnula zuby a podařilo se jí z hořící chatrče uniknout a najít pomoc.

„Tři dny násilí a mučení zanechají stopu, která jen tak nezmizí, ani časem.”

Tehdy si myslela, že Jaspera dobře zná. Byl inteligentní, bystrý, vždy přesvědčivý a důvěryhodný, prostě nepravděpodobný zabiják. Nakonec se z něj vyklubal psychopat, který jí nejspíš nikdy nedá pokoj. Právě proto se také rozhodla dělat to, co dělá. Založila věznici Hanover House, které je naprosto oddaná. Vzhledem k tomu, co sama kdysi prožila, je přesvědčená, že kdyby její počínání a práce s psychopaty zachránila jeden jediný život, stálo by to za to. A věřte, že její práce není jednoduchá. Denně slyší urážky a výhrůžky od vězňů, čas od času čelí dokonce i různým útokům. Jednoho dne však situace zajde příliš daleko: je nalezena hlava mrtvé ženy. Brzy se zjistí, že jde o zaměstnankyni Hanover House. Stín pochybností padne právě na vězně. Ale žádný se přece nemohl dostat ven… O několik dní později najde Evelyn ruku mrtvoly ve své vlastní posteli. Zdá se, že nikdo není v bezpečí. A nejhorší je, že jeden z vězňů, Hugo Evanski, ji na podobnou situaci upozorňoval. Varoval ji, že všichni jsou v nebezpečí. A nejvíc samotná Evelyn. Jenže jak má věřit muži, který uškrtil patnáct žen?

„Pokud chceš víc bezpečí, musíš tomu obětovat část svojí svobody.”

Evelyn jsem si oblíbila. Je to žena, která jde za každou cenu za svým cílem. Je chytrá, detailistka, i když možná trochu upjatá. Vzhledem ke svým zážitkům z minulosti má problém důvěřovat mužům, což se samozřejmě projeví i v jejích vztazích s nimi. Vzpomínky ji pořád ještě dostávají. V příběhu se v souvislosti s Evelyn objevuje i milostná linka. Nejprve mě moc nezaujala, ale postupně se vše tak rozvíjelo a mnohem lépe zapojovalo do děje, že mě nakonec bavila.

Většina kapitol je napsána právě z pohledu Evelyn, ale najdeme zde i úseky, které odhalují myšlenky a pocity samotného pachatele. Podle mě mohlo těchto pasáží být klidně více, ale na druhou stranu chápu, že autorka nechtěla zbytečně odhalit až příliš, protože jinak by nedošlo k tak překvapivému rozuzlení. A třeba se odlišné stavby jednotlivých kapitol ve smyslu většího odhalování samotného pachatele dočkáme v dalším pokračování. Uvidíme.

Líbí se mi tématika, na které je kniha založena. Ještě jsem nečetla žádnou knihu z vězeňského prostředí. A moc mě bavily psychologické rozbory. Rozpoznat psychopata není jednoduché. A to ani tehdy, když tušíte, jaké rysy u nich máte hledat (šarmantní, sexuálně promiskuitní, často si protiřečí…). Po této stránce je příběh skutečně velmi zajímavý.

„Chtějí to, co chtějí, bez ohledu na všechno ostatní. Svůj život zasvětí tomu, aby toho dosáhli.”

Děj byl skvěle zpracovaný, poutavý a jeden zvrat střídal druhý. Tolikrát jsem si při čtení už chtěla oddychnout, když v tom se zase něco zkomplikovalo. A nejlepší na tom všem je, že jen těžko byste většinu zvratů předvídali. Závěr byl pro mě velkým překvapením, vraha jsem ani zdaleka neodhalila. Jedna dějová linka mi v knize malinko chyběla (pořád jsem čekala, kdy se na scéně objeví Jasper) – nicméně vzhledem k tomu, že jde o sérii, tak myslím, že si ji autorka schovává do některé z příštích knih. Já se na další díl moc těším.

„Vždy je lepší svému strachu čelit.”

Nejhorší noční můra nadchne ty milovníky thrillerů, kteří si konečně chtějí přečíst něco odlišného od Zmizelé a Dívky ve vlaku. V tomto smyslu je kniha a její tématika jistě originální.

Ukázka:

Sebrala propisku a blok a zvedla se k odchodu. „Obávám se, že sezení musíme ukončit dřív. Jste příliš posedlý tím…, ať už je to cokoliv, co způsobuje vaše rozrušení, nemůžeme se hnout z místa.”

„Počkejte!” pospíšil se ke sklu. „Evelyn…”

Vrátil se však k formálnímu oslovení, jakmile spatřil její výraz při použití křestního jména, jako by snad byli staří známí. 

„Doktorko Talbotová, poslouchejte. Prosím. Tohle vězení je plné psychopatů, že? Mužů, kteří vraždí bez zaváhání nebo výčitek svědomí.”

Neodpověděla mu, nepokládala to za nutné. Poukázal na skutečnost, o které oba věděli.

„Pokouším se vám říct, že…,” znovu se podíval směrem ke kameře, „… ne všichni vrazi jsou v Hanover House pod zámkem.”

To byla ta poslední věc, kterou čekala, že od něj uslyší. „O čem to mluvíte?”

„Tohle je vše, co vám k tomu řeknu. Pokud… pokud mi nedovolíte mluvit s vámi v soukromí. Pak vám řeknu všechno, co vím, co jsem viděl a slyšel. Neublížím vám. Snažím se pomoct!”

Evelyn už ho odmítala dál poslouchat. Hugo se očividně snažil získat v jejich vztahu určitou kontrolu a předstírat, že jedná jako ochránce, byť by ve stejném okamžiku využil její neopatrnosti.

Nejhorší noční můra – Brenda Novak. Omega, 2017.