Máte rádi romantické komedie? Pak si nenechte ujít novinku z produkce nakladatelství Jota: román Hate Mail, který napsala Donna Marchettiová.

Autorka vám představí dva hlavní hrdiny: Naomi žijící v Oklahomě a Lucu z Kalifornie. Pocházejí z různých států a seznámili se díky školnímu projektu – když byla Naomi v páté třídě, vybrala si Lucu jako kamaráda na dopisování. Tehdy nevěděla o koho jde, protože výběr probíhal prostřednictvím losování jmen z klobouku. Zatímco Naomi se nemohla dočkat, až od něj obdrží odpověď na svůj dopis, Luca celé dopisování vnímal úplně jinak – jako otravnou a stupidní činnost. Přece se nebude svěřovat nějaké holce, kterou vlastně vůbec nezná? Zatímco Naomi byla ve svých dopisech přátelská a milá, Luca dopisování pojal zcela jinak: snažil se Naomi znechutit, aby mu už neodpověděla a on od ní měl konečně pokoj. Jeho dopisy byly sarkastické, jízlivé, zlomyslné, urážející… Jenže Naomi brzy pochopila Lucův záměr a rozhodla se ho náležitě potrestat!

„Uvědomila jsem si, že jsi ty ošklivé věci napsal jen proto, aby ses mě zbavil, takže jsem se rozhodla, že nejlepší trest pro tebe bude, když ti budu psát dál.“

A protože oba hrdinové jsou tvrdohlaví a chtějí mít poslední slovo, jejich dopisování nakonec trvá až do dospělosti. Poslední dopis obdržela Naomi před dvěma lety. Lucovi odepsala, ale on se od té doby neozval. Až nyní, když se začala objevovat na televizních obrazovkách jako moderátorka počasí, obdržela další jízlivý dopis. Samozřejmě by Lucovi ráda odpověděla, jenže bohužel nezná jeho současnou adresu. Předchozí už neplatí (dopis se vrátil jako nedoručitelný) a Luca jí svou novou adresu nesdělil…

„Vypadá to, že míč je na tvojí straně hřiště.“

To by však znamenalo, že Luca jejich dlouholetou poštovní bitvu vyhraje! A to Naomi nehodlá dopustit… Co udělá? Rozhodne se ho najít! Podaří se jí to?

Moc se mi líbí námět příběhu: autorce se podařilo vytvořit zápletku, která se v románech příliš často neobjevuje. Respektive alespoň já si nevzpomínám na žádné podobné vyprávění založené na poštovní bitvě hlavních hrdinů. Získali si mě i Naomi a Luca: jejich tvrdohlavost mi byla sympatická. Ačkoli o to původně nestáli (respektive alespoň Luca), nakonec se díky dopisům sblížili. Oceňuji, že autorka román napsala z pohledu obou hlavních hrdinů – získáte tím možnost je oba lépe poznat a dozvíte se, co všechno se jim během let honilo hlavou. A proč se chovali tak, jak se chovali… Možná si myslíte, že od začátku budete tušit, jak vše dopadne. Těší mě, že mohu říct, že úplně jednoznačné to rozhodně není. Tedy něco pravděpodobně skutečně odhadnete předem, ale dočkáte se i několika překvapivých zvratů!

Románu nelze upřít čtivost – děj mě hned pohltil a byla jsem zvědavá, jak si bude Naomi počínat, zda se jí skutečně podaří s Lucou spojit a jak se jejich vztah bude dál vyvíjet. Těšit se můžete i na situace, které vás pobaví. Nicméně aby vše bylo vyvážené, autorka do příběhu zapojila i vážnější témata: hádky a rozvod rodičů, ztrátu blízkého člověka, neustálé stěhování, vážná onemocnění  a vliv toho všeho na dospívající dítě. Nutno podotknout, že některé děti skutečně nemají lehké dětství… Důležité však je neztrácet naději v lepší zítřky!

Pokud si myslíte, že Hate mail je jen další z hloupých romantických komedií, pletete se. Ukrývá toho v sobě totiž mnohem víc! Přesvědčte se o tom sami – neváhejte a pusťte se do čtení.

Ukázka:

„Mám pocit, že toho za tím bude víc,“ uvažuje Anne. „Neskončilo to tím, že jste si v páté třídě psali hnusný dopisy.“
„Je toho víc. Mnohem víc. Říkala jsem ti, že je to dlouhý příběh.“
„Nechala sis ty dopisy?“
Pokrčím rameny. „Možná je někde mám.“
To je lež. Vím přesně, kde jsou. Uložené v krabici od bot na horní poličce v mé skříni, chronologicky seřazené. Dokonce jsem si schovala i neotevřené dopisy, co se mi vrátily, když se Luca přestěhoval.
„Nemůžu uvěřit, že ses mi s tím nikdy nesvěřila,“ prohlásí Anne. „Neměl by člověk říkat své nejlepší kamarádce úplně všechno?“
„Seznámily jsme se chvíli potom, co mi přestal odepisovat,“ připomenu jí. „Asi na to nikdy nepřišla řeč.“
Pravdou je, že jsem o Lucovi neřekla nikomu. Moji rodiče to věděli, jen protože viděli, jak mi chodí pošta. Moje spolubydlící na kolejích to věděla, protože mě párkrát viděla mu psát, ale nikdy jsme o tom moc nemluvily a ona si žádný z dopisů nepřečetla.

Hate mail – Donna Marchettiová. Brno: Jota, 2024.

logo_Jota